Lži jsou přitažlivější než realita
Hannah Arendt mistrně rozebrala, kam to vede, když si mocní myslí, že jsou nedotknutelní - a nekontrolovatelní, protože něco označí za tajné
Filozofka Hannah Arendt je většině známá především pro svůj rozbor totalitarismu či knihou o nacistickém funkcionáři a válečném zločinci Adolfu Eichmannovi. V nedávno česky vydané publikaci Krize republiky (v originále vyšla v roce 1972) mohou čtenáři vidět další rozměr jejího uvažování. Například její interpretaci tzv. Pentagonských dokumentů, což byla původně tajná zpráva americké administrativy, jak se zemi (ne)daří ve vietnamské válce. Když se ke zprávě dostaly The New York Times a začaly šokující informace zveřejňovat, prosadil Bílý dům soudní zákaz publikování. Pak se však k dokumentům dostal i list The Washington Post a vše zveřejnil zákazu navzdory. Nejvyšší soud dal novinářům za pravdu, bylo ve veřejném zájmu informovat, že vlády po celou dobu věděly, že vítězství nelze dosáhnout, a válka pokračuje jen proto, aby se nepoškodil obraz Spojených států.
Hannah Arendt mistrně rozebírá, kam to vede, když si mocní, byť jen v nějakém dílčím ohledu, myslí, že jsou nedotknutelní. A hlavně že jsou nekontrolovatelní, protože něco označí za tajné. Dává to do souvislosti s rozmachem marketingu v padesátých letech 20. století, kdy se zdálo, že lidem se dá prodat jakýkoli produkt či myšlenka, když má dobré PR.
Arendt připomíná, že žádný fakt není imunní vůči popírání. „Fakta potřebují svědectví, aby si je bylo možné pamatovat, a důvěryhodné svědky, aby si našla bezpečný příbytek ve sféře lidských záležitostí. Z toho plyne, že žádné faktické tvrzení nikdy nemůže být mimo pochybnost – nemůže být stejně zabezpečené a kryté před útoky jako kupříkladu tvrzení, že dvě a dvě jsou čtyři.“
Mohlo by vás zaujmout:
Co je teď skutečným problémem českých škol
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
