Umanutý vynálezce 

Kanadský frankofonní výtvarník Guy Delisle zaujal komiksový svět svými grafickými cestopisnými reportážemi z Číny, Barmy či Severní Koreje. Tentokrát se rozhodl vzdát hold anglickému, převážně v USA působícímu fotografovi a vynálezci Eadweardu Muybridgeovi, stejně tak výstřednímu jako ambicióznímu umělci a průkopníkovi, o němž nakreslil poučně i zábavně pojatou biografii. 

Jeho jméno možná není tak známé, jeho snímky ano. Muybridge (1830–1904) na začátku poslední čtvrtiny 19. století díky rychlé uzávěrce (a za přispění svého mecenáše Lelanda Stanforda, stavitele železnic a zakladatele stejnojmenné univerzity) prokázal, že kůň v pohybu má v jednu chvíli všechny čtyři nohy ve vzduchu. Vyřešil tak spor, nad nímž se přeli jeho současníci a který malíři nebyli s to exaktně zaznamenat. Svůj postup pak aplikoval na další zvířata i lidi.  Poprvé a plnohodnotně dokázal zmrazit a rozpitvat pohyb i čas – a vtipným paradoxem tak zůstává, že v další etapě svého života naopak pomáhal při animačních experimentech vše rozpohybovat. Nevšední kariéra postupující od knihkupce přes fotografa krajin de facto až k vědci přitom mohla záhy skončit. V roce 1860 přežil nehodu dostavníku a v roce 1874 zastřelil muže, jenž trávil čas s jeho ženou. Jen díky nakloněné porotě unikl šibenici a uvěznění. 

Po celý život se potácel mezi úspěchem a neúspěchem; cestoval, fotil, přednášel, vymýšlel. Kniha však není jen příběhem workoholického excentrika, je to i příběh tehdy mladých dějin fotografie, potažmo právě rodící se animace a kinematografie. Autor Muybridgeův barvitý život vykreslil jako součást tehdejšího kvasu na pozadí kulturních i technologických změn konce století. Svět tehdy s nadšením hltal novinky ze světových výstav, vynálezci si konkurovali a současně se inspirovali. V jednu chvíli byl někdo v čele pelotonu, ale nakonec byl zastíněn novými vynálezy, jimž nepřímo pomohl na svět. 

Muybridge i čtenář na stránkách potkávají řadu slavných tváří své doby – Meissoniera, Teslu, Reynauda, Rodina, bratry Lumièrovy. To vše kresleno lehkou rukou quebeckého tvůrce, který k černobílým stranám jen střídmě využívá barvy – jako by chtěl znázornit tehdejší vizuální nedokonalost a proces vyvolávání fotografií. Delisle, který je sám animátorem, si neodpustil ani hříčku v podobě obrázků na kraji stránky, které lze listováním rozpohybovat. Výtvarný styl i vyprávění se navzdory skutečným událostem a technické historii médií drží na hranici karikatury – což v případě zarostlého umanutého protagonisty sedí přímo dokonale.