Ty vodopády! Ta jatka!

Na dovolenou k Jadranu si lze letos obrazně přibalit jméno, které dodnes většina lidí pravděpodobně neslyšela, ale bez nějž by česká letní dovolená vypadala dost možná jinak – Emil Geistlich. Podnikavý tiskař z Prahy vybudoval v roce 1910 v chorvatské Bašce na ostrově Krk vlastní lázeňský podnik, kam lákal krajany inzeráty se sloganem „Z pokoje rovnou do moře“. Finančně příznivá lokalita s českou stravou se brzy stala českou enklávou, jejíž ráz upevňovaly kolektivní zpěvy národních písní na břehu moře. 

Tenhle historický detail o dnešním „dovolenkovém ráji Čechů“ přináší kniha Slunce, voda, vzduch. Zrod moderního turismu. A podobných zajímavostí je plná. Důležitější však je, že je autor skládá do sevřeného, přesvědčivého a objevného celku, který otevírá pohled na zrod moderního turismu ve střední Evropě. 

Historik Jan Pezda prošel desítky deníkových a cestopisných záznamů slavných (Božena Němcová, Franz Kafka) i neznámých Středoevropanů z řad aristokracie, měšťanstva, učitelstva či rolnictva, kteří se v 19. století vydávali na cesty a stali se součástí zrodu nového typu cestovatele. Takového, který už nevandroval jako tovaryš na zkušenou ani neabsolvoval kavalírské pouti jako šlechtici předchozích staletí s cílem nabýt znalosti a překročit práh dospělosti. Cestoval za novými prožitky a požitky, za silnými emocemi. 

Pezda vztahuje zrod moderního turismu k zásadní změně přelomu 18. a 19. století – k proměně vnímání času. Podíl na něm měly rozmach knižního trhu s novým objemem nahromaděných znalostí, převratné objevy geologů či paleontologů bořící náboženské představy o stáří Země i Velká francouzská revoluce, která převrátila zkušenost lidí s realitou. Jako by se čas zrychlil. „Veškeré existující znalosti, kterými historie poskytovala lidem měřítka, opory a příkladné vzory,“ píše autor, „jsou teď coby zbezvýznamněné haraburdí revolučními událostmi ve Francii odklízeny z proměnlivé přítomnosti pryč na nově objevené smetiště zvané minulost, což otevírá širý horizont nejisté budoucnosti.“