Výstava týdne: Malíř Dávid Čerťanský udělal ze zeměkoule zeměplochu

Tahle galerie vlastně nemá otevírací dobu, protože je svým způsobem otevřená nonstop. V Pštrossově ulici v historickém centru hlavního města před sto lety sídlila trafika, pak z obdélníkové přízemní místnosti někdo udělal garáž, no a v roce 2011 se k prostoru dostali umělci Lukáš Machalický a Robert Šalanda, kteří ho proměnili ve výstavní síň se symbolickým jménem Galerie SPZ. Od ulice ji oddělují prosklené dveře s velkými okny, čili i když nejsou otevřené, dá se skrz ně na prezentovaná díla dívat, jako by šlo o výlohu. Ve vedení síně Šalandu časem vystřídal Mark Ther, nezměnil se ale její výstavní program. Ten se stále orientuje na zejména nastupující uměleckou generaci, což dokládá i aktuální výstava sedmadvacetiletého Dávida Čerťanského Najviac na celom svete. 

Jak už název výstavy napovídá, předloňský absolvent AVU se narodil ve slovenských Levicích. Už na škole proslul plátny, na kterých nepracuje jen s prvním a druhým, ale také třetím, čtvrtým a dalším plánem: jsou to obrazy v obraze, kdy se jednotlivé scény či symboly jako na jakýchsi komiksových políčkách vzájemně prolínají a společně vytvářejí příběh, který nabízí různé čtení – podle toho, kde s ním na obraze začnete. Tato díla ukázal třeba na své výstavě Distance, kterou mu humpolecká 8smička uspořádala krátce po obhajobě diplomové práce.

V Galerii SPZ však tentokrát Čerťanský ukročil stranou. Namaloval sérii pláten, která nejsou zas tak otevřená interpretacím, jak u něj bývá zvykem. Malíř si vzal glóbus a původní trojrozměrné znázornění světa převedl na dvojrozměrné. Ze zeměkoule zkrátka udělal zeměplochu. Na obrazech tak vidíme hned několik verzí globální mapy připomínající trochu nějakou vystřihovánku: jako by šlo ty modro-zeleno-hnědé plochy rozstříhat a znovu spojit do koule. Jenže to právě nejde, protože malíř pracuje s velkým proporčním zkreslením. A tady se dostáváme k poselství jeho konceptu. Stejně jako je zkreslený náš pohled na kartografické zachycení světa, tak je zkreslené i naše vnímání toho, co se na něm všechno děje.

Zní to docela konceptuálně. Dávid Čerťanský nicméně ani teď neodstupuje od svého rozverného rukopisu, kdy je za vší jeho intelektuální rozvahou vidět hlavně chuť si hrát – a přimět k této hře i své publikum.