Charta taky oblbovala?

Sankcionovat Maďarsko za to, že nechce pouštět nevládky do škol, aby tam oblbovaly malé děti, že si můžou vybrat, jestli jsou chlapeček, nebo holčička, to je špatně, a pak se nám to takhle vrací.“ Těmito slovy vysvětlil minulý týden místopředseda ODS a lídr koalice Spolu do letošních eurovoleb Alexandr Vondra v České televizi, jak se dívá na spor Viktora Orbána a 26 států Evropské unie. Spor minulý týden vrcholil a šlo v něm opravdu o hodně: o uvolnění 50 miliard eur pro Ukrajinu, která pod tíhou války ekonomicky kolabuje a bez velké pomoci se neobejde. 

Maďarský autokrat, v poslední době nepokrytě hájící zájmy Putinova Ruska, nakonec tlaku EU ustoupil a s pomocí Ukrajině souhlasil. To je tedy ze stolu. Ovšem jak vyplývá i z Vondrovy reakce, zůstává na něm otázka, co z unijní perspektivy dělat dál s Orbánovým přiškrcováním maďarské svobody.

Jedno už přitom víme: Vondra ani jako bývalý disident a mluvčí Charty 77tady není příliš dobrým rádcem. Zkusme si to rozebrat. Především EU nesankcionuje Maďarsko pozastavením fondů peněz za to, že nedovoluje nevládkám „oblbovat“ školou povinné děti. Unie Orbána fakticky vzato trestá za omezování svobody. V principu totiž nejde o nějaké Orbánovy školy, tedy budovy, kde vláda drží nějaký vlastní režim a rozhoduje, koho do nich pustí a koho ne. Bavíme se o otevřeném systému zvaném vzdělávání dětí, do něhož má mít v demokratické společnosti právo zasahovat každý, kdo má v duchu našich hodnot co nabídnout.

V praxi to samozřejmě neznamená, že si můžeme přijít do školy cokoli říkat. Ale že kdokoli z nás může vytvořit studijní listy, soubor přednášek, diskusí, studijní videa apod., nabídnout je školám a školy si rozhodnou, zda takovou nabídku k výuce využijí. Je to na nich, na jejich komunikaci s obcemi jako svými zřizovateli či na dohodě s rodiči žáků. Tak to bez potíží funguje i u nás. Vondra ale zjevně uvažuje jinak. V jeho pojetí jsou tady „nevládky“, které „oblbují“, a je tedy správné jim vstup do systému vzdělávání zakázat, nebo přinejmenším mlčet k tomu, když tak někteří ve „svých“ členských státech činí.