Výstava týdne

Vše, co si o sobě myslím, mi začalo připadat bytostně podezřelé. K tomuto přesvědčení došel pětačtyřicetiletý Vladimir 518 a pojmenoval tak svou výstavu v pražské Platformě 15. O novém prostoru jsem na tomto místě referoval už před třemi týdny, a aniž bych chtěl galerii nějak protežovat před ostatní aktuální konkurencí, tahle výstava si tu prostě své místo zaslouží. Zdaleka nejen proto, že během vernisáže minulé úterý proměnila jinak ospalou Píseckou ulici v pouliční party, protože do komorní galerie se zkrátka všichni dorazivší Vladimirovi obdivovatelé a obdivovatelky nemohli vejít.

Vladimir 518 s kurátorem Radkem Wohlmuthem galerii zaplnili zejména pěticí velkoformátových pláten. Ústřední trojice nese název výstavy a je vzájemně provázaná: nejde o samostatné obrazy, ale o triptych, v němž se autorova hlava plná ocelových konstrukcí a betonových sloupů postupně zbavuje tíživého obsahu. Podobně koncipovaný je následující diptych Zasranej motivační proslov. V něm jedna hlava přes mezeru mezi obrazy krmí druhou proudem informací, až té druhé lezou oči z důlků.

Hlava je vůbec téma celé výstavy. Hodně povedené jsou malé autoportréty na překližce. Jsou to na první pohled silácké malby s navršenou hmotou barvy, které však ve výsledku působí křehce: z jedné strany se na ně dá dívat jako na prezentaci autorova nezdolného ega, z druhé jeho plachosti a nejistoty. V kombinaci s výše zmíněnými velkými formáty tak akce umělce občanského jména Vladimír Brož hodně vypovídá nejen o něm, ale vůbec o současné společnosti. Zatímco ve světě sociálních sítí se důsledně nosí sebevědomí a co největší dokonalost, v reálu si člověk stále ještě může dovolit ukázat i svou pravou, sice mnohem méně ideální, ale zato upřímnou a tím přitažlivější tvář. Tak, jak to dělá Vladimir 518 na své výstavě.