Žádná prostinká rovnice

Některé otázky nemáme zrovna v oblibě, o to častěji je ale dostáváme. Já se sebezapřením odpovídám na často kladený dotaz, zda před rokem 1989 byly potraviny lacinější a kvalitnější, než je tomu dnes. Se sebezapřením proto, že tazatelé jsou s odpovědí vždy nespokojeni: ti, kdo chtěli slyšet, že před listopadem byly potraviny lepší, i ti, kdo chtějí slyšet pravý opak. Vždy totiž popravdě odpovídám, že ono je to složité.

Co je ale na tom složitého? ptají se všichni. Vždyť jde prostinkou rovnici, kdy se vezme průměrný plat a průměrná cena vybraných potravin, a z toho se zjistí, kolik másla, chleba, vepřové krkovice či případně cibule, paprik, rajčat a vajec (to když se – bůhvíproč – řeší náklady na lečo) si průměrný občan mohl koupit za svoji mzdu před listopadem 1989 a nyní. Pak se z toho udělají závěry, a je jasno, ne? No právě že ne.

Citron je kyselejší

První problém nastává už s průměrnou mzdou. Obecně platí, že před rokem 1989 byla blíže mediánu, tedy mzdě, kolem které se většina mezd pohybuje. Tato obtíž se dá snadno překonat, protože mediánová mzda je všeobecně známa, a není problém použít právě ji. Hlavní potíž však leží jinde – struktura výdajů domácností před rokem 1989 vypadala značně jinak než nyní. Za jídlo a nápoje vynaložily předlistopadové domácnosti výrazně více: jestliže v padesátých a šedesátých letech se jednalo až o polovinu či i větší část rodinného rozpočtu, později tento podíl drobně klesal, ale ještě v roce 1989 se pohyboval kolem 34 procent. V současnosti je to  20–25 procent, že v posledních několika letech mírně roste, podobným tempem totiž stoupají náklady na bydlení a služby s tím spojené. Ty naopak před rokem 1989 byly mnohem menší, byť někdy tomu odpovídala také nižší kvalita – když jste neměli telefon, neutratili jste na telekomunikačních poplatcích.