V časných ranních hodinách 19. března 2003 se na předměstí Bagdádu ozvalo několik výbuchů. Jednalo se o exploze čtyř satelitem naváděných pum vypuštěných ze supermoderních „neviditelných“ amerických stíhaček F-117. Cílem bylo sídlo synů iráckého diktátora Saddáma Husajna, Udaje a Kusaje. Americké výzvědné služby měly informace o tom, že otec Saddám dorazil do komplexu na návštěvu. Pumy se ukázaly být nepřesné a objekt nakonec nezasáhly. Podobně nepřesné byly i zprávy zpravodajců: Saddám Husajn v komplexu nebyl a podle některých pozdějších informací ho nenavštívil již několik let. Pokus rozhodnout jediným rychlým tahem válku v Iráku, nejspíše nejdůležitější přímý konflikt Spojených států v posledních mnoha desetiletích, nevyšel. Válka, od jejíhož zahájení právě uplynulo dvacet let a která zásadně změnila mnohé z postojů na Západě i ve zbytku světa, se pak vyvíjela v podobném duchu zmařených nadějí.
Vytrhnout teror i s kořeny
Její logika byla od počátku nejistá. Připomeňme si kontext, který k ní vedl. Spektakulární teroristické útoky al-Káidy spáchané 11. září 2001, při nichž na půdě Spojených států zahynuly zhruba tři tisíce lidí, vedly v Americe ke všeobecnému zděšení a dočasnému sjednocení politické scény. Shoda panovala na tom, že nic podobného se nesmí opakovat a že teroristickou hrozbu je potřeba vymýtit v její ideologické podstatě.
Útok proti Afghánistánu připravil teroristy al-Káidy o útočiště, jejich lídra Usámu bin Ládina se ale nepodařilo polapit. Nikdo nevěděl, jaké jsou další plány a možnosti teroristů, jisté naopak bylo, že úspěšný útok zafungoval jako přitažlivá inspirace. Tvrzení džihádistů, že boj proti Západu je oprávněný, protože Západ drží na Blízkém východě u moci kruté diktátory, zjevně rezonoval. Něco se muselo změnit hlouběji v muslimském světě.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
