Aerosoly od Paula

Před pár měsíci jsem na tomto místě psal nekrolog svému učiteli a doyenu české kvantové chemie Rudolfu Zahradníkovi, abych nyní vzpomněl na dalšího svého vědeckého guru. Na sklonku ledna zemřel v 87 letech Holanďan Paul Crutzen, nositel Nobelovy ceny za chemii z roku 1995, udělené za objev mechanismu vzniku ozonové díry. O pár let později, kolem roku 2000, Paul vytvořil termín antropocén; nazval tak současnou epochu, kdy člověk zásadním způsobem ovlivňuje podmínky k životu na Zemi, a začal koketovat s kontroverzní myšlenkou napravovat je pomocí geoinženýrství. Inspirován zkušeností z velkých sopečných výbuchů vedoucích k dočasnému klimatickému ochlazení, navrhoval rozprašovat ve stratosféře síranové aerosoly, jež by zadržely část slunečního záření, a Země by se přestala přehřívat.

Já jsem v té době studoval mechanismus, jakým se elektricky nabíjejí bouřkové mraky, přičemž ve znečištěné atmosféře hrají důležitou roli polutanty podobné Paulovým aerosolům. Paul mě tehdy pozval k sobě na konzultaci a zásadním způsobem mi pomohl pochopit jejich roli v bouřkových mracích.  Když jsem mu pak ale nabídl spoluautorství na výsledném článku, velkoryse to odmítl se slovy, že jeho pomoc nestála za řeč a že jej máme jen zmínit v poděkování. Paul později trochu ochladl k myšlence geoinženýrství, když si plně uvědomil všechna technická a společenská rizika, jež by takové pohrávání si s atmosférou mohlo mít. Navíc brzy po naší krátké, ale intenzivní spolupráci odešel do důchodu a já také…