Prevence se bojí covidu

Moje kolegyně na recepci zvedá telefon. Dnes už popadesáté. Stále milým hlasem vede následující konverzaci. Dobrý den, vy se chcete objednat na prevenci? Dobře, mohl byste za čtyři týdny, mám tu jeden termín před Vánoci. U praktického lékaře si vyzvednete recept na projímadlo. Dietu dodržujte podle toho, co máme na webových stránkách… A z čeho máte obavu? Že to bolí jako u porodu? Aha, a vy jste někdy rodil? Ne, vy ne, jste muž, ale vaše žena to říkala… Dobře, ona už byla na preventivní kolonoskopii? Ne, nebyla. A jak na to tedy přišla? Říkala jí to kolegyně v práci. Máte děti? Ne, vy ne. A kolegyně vaší ženy? Jistěže ne, vždyť je mladá… Proč se ptám? Protože jste říkal, že to bolí jako u porodu, že vám to říkala žena, které to říkala její kolegyně, co nemá děti. Předpokládám tedy, že ještě nerodila. No, dobře… Tak to ještě odložíme, ruším vám ten termín. Rozumím, je covid, ještě byste u nás něco chytl! Recepční zavěsí. Zhluboka se nadechne, upraví si účes, lokne si vody. Zvedne sluchátko, padesátý první telefonát… Asi 19 procent všech prevencí bylo během covidu odloženo na neurčito. Ano, máme volný termín!

Zdálo by se logické, že covid se bude bát prevence. Ale to nemusí, on je pašák. S očkováním jsme na tom stejně „dobře“ jako třeba s prevencí rakoviny tlustého střeva a konečníku. Šedesát procent v součtu těch dlouhodobě absentujících spolu s těmi, kteří se aktuálně obávají nákazy covidem při preventivní prohlídce, nechodí. Přesto je prevence určena právě jim.…