Taky kaki

Ach, ty jedno kaki, jen se z toho nepokaki. Objevila se zpráva, že vědci z univerzity v japonské Naře zjistili, že třísloviny obsažené v tomto ovoci mají schopnost zahubit koronavirus v lidských slinách. Už je to v médiích i na sociálních sítích a kaki to vykládá na potkání. Známe tyhle sebestředné typy. Nekecáme, kakáme.

Kdyby to někdo nevěděl (což kaki nepředpokládá), je kaki ovoce oranžové barvy s tenkou slupkou a měkkou průsvitnou dužinou. Pěstuje se v hlavně Číně, Koreji, Japonsku, Španělsku, Izraeli. Dále na jihu Ukrajiny, v Albánii, v zásadě tam, kde je teplo. A pěstuje se zřejmě hodně, protože se konzumuje ve většině vyspělého světa. Splnil se tak jeden spotřebitelský sen. Vždyť už v listopadu 1989 jsme na náměstích volali „my chceme taky kaki“. A kaki je tu – a je ho dost pro každého, za třicet nebo kolik korun, v každém ovo-zelu a v každé večerce. Kaki je vítěz kakitalismu. Silné Česko díky kaki.

Jenže spotřebitelé chtějí nové chutě. Chtějí trendy, chtějí novinky. Konkurence přitvrzuje. Hned vedle kaki je mango. A papája a pitahája a kiwano a karambola. A mangostan a rambutan a propan butan. Ten jediný snad nepředstavuje pro kaki problém, všechny ostatní se ho snaží přeskočit a připravit o postavení. V nabídce českých obchodů je už kolem čtyřiceti druhů exotického ovoce. A které se bude kupovat, záleží dost na tom, které bude v televizi a se kterým se vyfotí influencer u stromečku.

A to chce být kaki; chce být nejlepší, a to ještě ke všemu není. Vyskytuje…