Ano, pane premiére
V Česku raketově přibývá nakažených koronavirem, vláda situaci nezvládá
Soutěž Babička roku: Stovky seniorů sedí v sále jeden vedle druhého a někteří ani nemají nasazené roušky. Kdyby někdo hledal symbol nekompetence, s jakou teď české úřady přistupují k epidemii koronaviru, akce Olomouckého kraje z minulého týdne by se určitě nabízela. Nejde totiž jen o to, zda při ní byla (jak tvrdí organizátoři), nebo nebyla (jak naznačují fotografie) dodržena vládní nařízení. Problém je v tom, že sama tahle nařízení neodpovídají tomu, co se na nás valí.
Minulý týden přesáhl denní přírůstek počtu infikovaných osob poprvé tři tisíce. V zemi je teď aktuálně zhruba pětkrát víc potvrzených případů covidu než během jarního vrcholu epidemie, v nemocnicích i na jednotkách intenzivní péče se léčí stejný počet pacientů jako tehdy a dál jich rychle přibývá. Zatímco v posledním srpnovém týdnu umíral v průměru jeden člověk denně, v úterý 15. září, tedy v den, kdy se konala seniorská akce, zemřelo v zemi osm lidí. Exponenciální růst se stal realitou, podle epidemiologa Romana Prymuly teď každý nakažený infikuje téměř dva lidi (reprodukční číslo R se pohybuje v intervalu 1,6–1,8). Z jarního premianta se Česko změnilo v jednu z nejpostiženějších zemí v Evropě.
Jak zároveň přiznává další známá tvář současné debaty, šéf zdravotnických statistiků Ladislav Dušek, tato země nyní patří k „nejrozvolněnějším“ na světě a počet sociálních kontaktů je tu prakticky tak vysoký jako před epidemií. Zároveň Duškovy modely ukazují, že pokud by se nepřijala žádná opatření, nakazí se v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
