Daňový Hotel California

Před pár měsíci mi daňový expert z Nizozemska, se kterým občas diskutuji na téma daňových reforem, s velkým překvapením řekl, že dva tamní významní daňoví poplatníci hodlají zvednout kotvy a odplout do jiných vod. Právě pro lidi obeznámené s tím, jak moc se nizozemský systém snaží takovýmto podnikům k nižším daňovým platbám „pomáhat“, byla zřejmě představa, že někdo dal ještě „lepší nabídku“, neuvěřitelná.

Jedná se o globální, formálně britsko-nizozemskou společnost Unilever a koncern Royal Dutch Shell, které zřejmě v anticipaci velmi „přátelského zacházení“ uvažují o přesunu centrál do Velké Británie (Unilever má dnes centrály dvě, jak v Nizozemsku, tak v Británii). Po prvotním překvapení se nyní v Nizozemsku chystá „odveta“. Zákon, jemuž se přezdívá „Hotel California“, což je odkaz na text známé písně skupiny Eagles („můžeš se odhlásit, kdykoli budeš chtít, ale nikdy nebudeš moct odejít“), by v těchto případech firmám odchod ze země prodražil. Jednorázové dodanění by prý v případě Unileveru mohlo dělat až 11 miliard eur, a firma avizovala, že by to její plán na přesun sídla do Británie změnilo. Zdá se, že takto tedy vypadá „fungující, racionální reakce“ na hrozbu ztráty pracovních míst a daňových příjmů. Není divu, že návrh předložený nizozemskými Zelenými má zatím širokou politickou podporu.

Ve hře je ale další problém. Zejména premiér Mark Rutte, který v minulosti v Unileveru pracoval, a který se nedávno proslavil velmi tvrdým vyjednáváním o rozpočtu krizové…