Popraskaný Bejrút

Dvě tuny dusičnanu amonného stačily v roce 1995 dvěma americkým teroristům v Oklahomě k výrobě bomby, která zabila 168 lidí. V přístavu v libanonském Bejrútu minulé úterý v 18.08 hodin místního času explodovalo více než tisícinásobné množství této chemikálie, běžně určené k výrobě zemědělských hnojiv.

Během vteřiny přišel o domov zhruba každý dvacátý obyvatel Libanonu (300 tisíc lidí). Počet obětí se koncem týdne postupně šplhal ke dvěma stovkám, počet zraněných přesahoval pět tisíc. Tlaková vlna zničila zdi a okna v okruhu několika kilometrů a Bejrút zcela pohltily zvuky skla. Střepů, které obyvatelé košťaty vymetali z ulic, úlomků, jež praskaly pod koly aut, zbytků rozbitých oken, které se zpožděním odpadávaly z domů. V troskách se ocitlo výjimečné město, jehož směs krásy a těžkého osudu v písni Li Beirut shrnula libanonská pěvecká diva Fairuz tímto veršem:

„Bejrút býval vínem vyrobeným z duší jeho lidí, / chlebem a jasmínem vytvořeným z jejich potu, / tak proč teď chutná jako oheň a kouř?“ 

Madony a mučedníci

Ani cizinec se při pěším objevování nemůže vyhnout úžasu nad kontrasty této metropole. Přírodními, které jsou citelné při procházce na pobřežní promenádě. Narážejí na ni vlny Středozemního moře a zároveň se z ní otvírá pohled na vysoké hory za městem, kam střední a vyšší třída v zimě jezdí lyžovat. Kulinářskými, neboť rozmanitá libanonská kuchyně nemá ve světě mnoho konkurentů. A především kulturními,…