Kanárci v dole

Někdy má člověk pocit, že se světem to nakonec není tak zlé. Třeba nad mapou vývoje dětské úmrtnosti v 97 chudých zemích, kterou zveřejnil deník The New York Times. Mapa shrnuje data od roku 2000 téměř do současnosti, a necháme-li v této interaktivní grafice běžet čas, varovná rudá barva vyznačující vysokou úmrtnost dětí dramaticky mizí. Zatímco kolem roku 2000 je rudými a oranžovými odstíny vyznačena například téměř celá Afrika, na opačném konci škály jsou to jen menší oblasti v centru a na západě kontinentu.

V řeči čísel: na počátku milénia se ve studovaných zemích nedožilo pátých narozenin průměrně jedno dítě z osmi, v roce 2017 to bylo už „jen“ jedno ze 16, ačkoli se počet lidí na planetě zvýšil o více než miliardu. Vděčíme za to mimo jiné obětavé práci nevládních organizací a finančním příspěvkům dárců, jako jsou manželé Gatesovi, jejichž nadace studii vypracovala. Hodně ale záleží na politické stabilitě (úmrtnost se zvýšila v jediné zemi – občanskou válkou rozvrácené Sýrii) a na tom, kde se v rámci daného státu dítě narodí; například v Nigérii je v okolí metropole Lagosu situace výrazně lepší než na násilím a suchem sužovaném severu země.

Studie, na níž se podíleli vědci z Washingtonské univerzity, je v něčem i velmi překvapivá. K možná nejdramatičtějšímu zlepšení došlo v Indii, kde ročně umírá o 1,2 milionu méně dětí než v roce 2000. Pomyslný hřbitov s více než milionem dětských…