Voliči chtějí přísnost

Demokraté jsou nadšeni, že Donald Trump změnil svůj postoj k rozdělování rodin imigrantů na hranicích. A mají proč jásat. Takový postup byl hanebný a zbytečný. Říkám si však, jestli tato epizoda prezidentovi uškodí tolik, jak liberálové předpokládají. V této tahanici Trump svým příznivcům jasně připomněl jedno: že je ochoten být na imigraci přísný.

Oponovat jeho krutosti bylo snadné. Demokraté však ve své radosti z další chyby Trumpovy administrativy možná kráčejí do pasti. Je tu totiž mnohem vážnější otázka: Měla by země vynucovat dodržování svých imigračních zákonů, nebo bychom to měli vzdát, když je někdo obejde?

Podle zprávy OSN byly Spojené státy v loňském roce nejčastějším cílem žadatelů o azyl. Počet lidí ze Střední Ameriky, kteří tvořili téměř polovinu z celkových 140 000, se zvýšil o 44 procent. David Frum z časopisu The Atlantic říká, že tito lidé přicházejí většinou proto, aby unikli chudobě, nikoli násilí (které slábne), a mnozí s sebou berou děti v naději, že tak uniknou trestu. Právě proto Hillary Clinton, když se jí v roce 2014 ptali na tisíce osamělých dětí, které přišly na hranice, odpověděla: „Musíme vyslat jasný signál: I když se vaše dítě dostane přes hranice, neznamená to, že může zůstat. Nechceme vysílat signál, který by byl v rozporu s našimi zákony nebo by podněcoval další děti, aby se vydaly na tak nebezpečnou cestu.“

Imigrace se stala tématem, které silně – možná nejvíce ze všech – motivuje velkou část Američanů. Něco z toho může mít kořeny…