Jsem holka pro všechno. Všechno umím, všechno dělám. Hlídání dětí. Uklízení. Nakupování. Venčení.“ Tak zní inzerát, který manžel Kristýny Schneider objeví v obchodě s potravinami a kterým vše začne. Do předměstské domácnosti, kde novopečená apatická matka celé dny polehává na gauči, sleduje americké seriály, popíjí vodku a takřka nejeví zájem o svou dceru, přichází mladičká a pohledná chůva Marie. Mezi oběma ženami okamžitě začne jiskřit erotické napětí.
Po bezprecedentním úspěchu debutu Vlhká místa, který proslul barvitými popisy sexuálních scén, přímo přetékal tělesnými tekutinami a zároveň se stal nejprodávanější německou knihou roku 2008, přichází Charlotte Roche se třetí prózou Holka pro všechno. Hlavní hrdinkou je tu opět žena ponořená do obsáhlých vnitřních monologů, jež svůj vztah vůči světu odvozuje od toho, jak se snaží přivyknout svému tělu i myšlenkám, které změnil porod.
Zatímco Vlhká místa provokovala čtenáře explicitním pohledem na sexualitu osmnáctileté hrdinky, Kristýna Schneider v Holce pro všechno láme jiné tabu. Charlotte Roche líčí portrét ženy, která zjišťuje, že narození potomka ji zdaleka nenaplnilo takovým štěstím, jaké čekala. Naopak se od dcery odtahuje. Když brečí, doufá, že se o ni postará manžel, a postupně mateřské povinnosti přehazuje na chůvu. Sama – zřejmě v poporodní depresi – uniká do snů, spánku, na hodiny fitness či se baví flirtováním s Marií.
Kristýna Schneider by za jistých okolností mohla…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
