Už nebudu vysněnou dívkou

Populární hudba i kinematografie mívaly dlouhé desítky let ve zvyku stavět ženy do pozice objektů touhy, vytvářet z nich figuríny pozorované mužským okem. A ačkoli se zdá, že současné scéně ženy vládnou, dokonce i Beyoncé se zaštiťuje slovem feminismus, skutečnost je taková, že za každou úspěšnou popovou zpěvačkou se skrývají týmy producentů, skladatelů, textařů, zvukových inženýrů – jež jsou tvořené bez výjimky muži.

A s tím má sedmadvacetiletá Kanaďanka Claire Boucherová dlouhodobě velký problém. Autorka vystupující pod jménem Grimes – jejíž předchozí album Visions označil deník The Guardian za druhou nejlepší desku roku 2012, a server Pitchfork dokonce singl Oblivion hodnotí jako nejlepší skladbu dekády – proto dala na svém čerstvém albu Art Angels těmto zvyklostem sbohem.

„Pop se na svět dívá mužskou perspektivou – mluví mužským hlasem, který ženské interpretky pouze tlumočí. Ne že by z toho občas nevzešlo skvělé umění, ale hlas jedné poloviny populace stále není slyšet,“ popisuje v rozhovoru pro časopis The New Yorker. Deska Art Angels je tak na jedné straně hravou, průzračně chytlavou nahrávkou, kterou posluchač snadno stráví, a Grimes ji žánrově označuje jako „rokoko pop“. Na straně druhé ji pojala jako vzpouru proti mužské nadvládě v hudebním průmyslu.

Napsala si ji, všechny nástroje natočila sama, skladby zvukově upravila, produkovala, vytvořila také ilustrace na obal a posléze režírovala klip k titulnímu singlu Flesh without…