Macbeth ve stresu
Nová adaptace Shakespearovy hry obohacuje téma o dopad války a rozklad osobnosti
Do dnešního dne lze dohledat kolem sto padesáti filmů, televizních snímků i záznamů divadelních her, které různým způsobem adaptují Shakespearova Macbetha. Najít na tomto díle něco nového se zdá být téměř nemožné. Některé poslední divadelní i filmové pokusy příběh o ambicích, zradě a chamtivosti převádějí do podoby chladné gangsterky či dramatu z prostředí velkých korporací, aby tak ukázaly, že touha po moci korumpuje lidskou duši za všech historických období a režimů. Režisér Justin Kurzel se rozhodl pojmout Macbetha jako druh středověkého westernu a divošského akčního dramatu.
Jednačtyřicetiletý australský tvůrce nechtěl cíleně předvést navedeného vraha jako našeho současníka, nýbrž naopak coby postavu z 11. století, v níž jsou ukryty běsy a pohanská divokost (které v nás přitom můžou rezonovat). Stejně jako většina adaptátorů nenašel odvahu či důvod měnit Shakespearův jazyk, ale jinak k filmu přistoupil tak moderně jako nikdo před ním.
Nejde jen o to, že nám v osobě Michaela Fassbendera předvádí prvního Macbetha s vyrýsovanými břišními svaly a trupem do véčka. Nejde jen o to, že v komparzu bojových scén je řada hospodských rváčů a deprivovaných kluků ze sídlišť, kteří se pouze převlékli ze šusťákovek do brnění. Postavy tu mluví skotským dialektem, což tónu ubírá na divadelní vznešenosti. A jestliže Macbeth jako hra je až záměrně přepjatý a vypočítaný na efekt coby esence divadelnosti, Kurzel přiměl herce, aby dialogy podávali živě a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
