Editorial: Jak jsme zvládli krizi
„Téměř ve všech zemích na světě považuje většina lidí za pravděpodobnější, že se jejich život bude vyvíjet lépe, a ne hůře. Jedinou výjimkou je Řecko, Česká republika a Slovinsko, kde více obyvatel očekává, že za pět let bude jejich život horší, a ne lepší,“ konstatuje výzkum společnosti Gallup, který byl zveřejněn letos v červenci. To není potěšující zpráva. Navíc jí samo o sobě není rozumět. Proč jsou zrovna Češi tak skeptičtí, když k tomu tady – na rozdíl od Řecka – není až tak silný důvod?
Je to pět let, co vypukla světová ekonomická krize. Nenajdeme téměř zemi, jíž by se nějak nedotkla. V tom byly podmínky pro všechny stejné. Nicméně jednotlivé státy na ni odlišně reagovaly, a tudíž mají dnes i odlišnou kondici.


Češi měli na své straně dobré předpoklady. „Vlastně všechny přímé kanály krize se Česku vyhnuly,“ říká bývalý viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer. „O to více je překvapující, že veškerý ten potenciál jsme za poslední roky dokázali tak úspěšně promrhat.“
Jak je to možné? Odpovědi hledá článek Tomáše Sachera na str. 19–22 už tady nicméně můžeme popsat jeden důležitý a ne překvapivý důvod zdejších problémů. V Česku se mimořádně obtížně hledá kompromis, shoda na nějakých, byť minimálních cílech. Oponenti jsou vždy vykreslováni jako svého druhu kriminálníci, které je nejlépe vyhubit. Aby politici, ale také mnozí intelektuálové či odborníci dodali svým slovům na vážnosti, vykreslují stav země mnohem horší, než ve skutečnosti je. A to se samozřejmě usídlí v lidské mysli.
„Opakovaný pád vlády, vyhrocená atmosféra, kdy neexistuje pocit společného cíle a schopnost domluvit se na nějakém kompromisu,“ popisuje v článku šéf stavební firmy PSJ František Vaculík důvody, proč Česko nejde nahoru tak, jak by mohlo. „Jak máte něco plánovat, když vám opozice hlásí, že co nevidět obrátí ekonomické plány současné vlády naruby?“
Stav české společnosti i ekonomiky se nezmění, pokud se nezmění tento přístup. Příští vláda, ať už v ní usedne kdokoli, bude mít situaci snazší, protože ekonomická krize zřejmě končí. To je nejpříhodnější chvíle, aby se pokusila hledat aspoň minimální konsenzus, jak má zdejší společnost vypadat a fungovat. O tom totiž nemůže rozhodnout jedna strana nebo jeden ideologický proud. Není to však jen o politicích, přemýšlet a debatovat o tom můžeme všichni.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje
Erik Tabery
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Křest knihy České zbraně pro Ukrajinu
Ondřej Kundra a Tomáš Brolík uvedli v Knihovně Václava Havla svou novou knihu České zbraně pro Ukrajinu. Do debaty o válce a výhledech na příměří si pozvali reportérku ČT Ilonu Zasidkovyčovou a Tomáše Kopečného, zmocněnce končící vlády pro rekonstrukci Ukrajiny.
Klimatické hnutí: Co udělali příznivci ekologické politiky špatně?
Do Tater proniká politika
K Téryho chatě ve Vysokých Tatrách se dá dostat jedině pěšky. Závěrečná etapa vedoucí strmým kamenitým srázem je poměrně namáhavá, ale kdo se vyškrábe až do nadmořské výšky dvou tisíc metrů, toho odmění působivý pohled: více než sto let stará chata stojí na skalnaté planině mezi horskými plesy, nad nimiž se z jedné strany vypíná Lomnický a z druhé pak Ledový štít. Téryho chata se v posledních dvou měsících stala dějištěm sporu, který hýbe nejen Tatrami, ale celým Slovenskem.



















