Na co v učebnicích zapomněli

V ekonomických učebnicích se toho moc dobrého o politicích nedočtete. Ekonomové většinou počítají s tím, že politici mají velmi krátkodobé uvažování a že spíše než o nějaký celospolečenský blahobyt, ať už je to, co chce, jim jde o jejich osobní prospěch. A protože politici mohou prospěch získat jen, jsou-li ve funkci, ekonomové od nich očekávají, že jsou pro své znovuzvolení ochotni udělat vcelku cokoli. Nejčastěji se to projevuje v tzv. „political business cycle“ – vláda vždy šetří spíše na začátku svého funkčního období, a když se blíží volby, začne utrácet, protože vyšší vládní utrácení vede alespoň krátkodobě k vyššímu ekonomickému růstu a nižší nezaměstnanosti. Samozřejmě, taková manipulace ekonomického cyklu není jednoduchá. Ještě před třiceti či čtyřiceti lety to bývalo snazší, protože politici měli v moci i centrální banky, a mohli tedy manipulovat nejen s výdaji, ale také s úrokovými sazbami. Ve většině zemí je ale měnová politika na vládě nezávislá a politikům zbyly pro krátkodobou stimulaci ekonomického růstu „jen“ vládní výdaje a daně. A načasovat jejich změny tak, aby pomohly ve volbách, není snadné. Například americký prezident George Bush starší prohrál volební souboj s Billem Clintonem v roce 1992 i díky tomu, že jeho výdaji stimulovanéoživení ekonomiky přišlo ažpár měsíců po volbách.