Beránci moří
Nestává se často, aby na vědecké konferenci lidé potlačovali slzy a odvraceli oči od promítacího plátna. Americká psycholožka a etoložka Diana Reissová přitom jen promítla záběry z filmu The Cove (Zátoka), u jehož zrodu stála a který letos získal Oscara za nejlepší dokumentární snímek. Je o brutálním zabíjení delfínů včetně mláďat. Delfíni mají vlastní kulturu, jsou altruističtí, rádi zkoumají okolní svět. Přesto se na ně často nevztahuje ani ochrana, jíž se dostává hospodářským či laboratorním zvířatům.
Původně jste se zabývala divadlem, co vás tedy přivedlo k delfínům?
Vždycky mě zajímal způsob, jakým zvířata komunikují a vnímají svět. Pracovala jsem několik let v divadle jako scénografka, ale chtěla jsem dál studovat a věnovat se vědě. Je to zvláštní kombinace, ale docela se hodí – umím si třeba navrhnout a vyrobit vybavení, které potřebuji k některým svým výzkumům.
Jaký je váš nejsilnější zážitek s delfíny?
Jeden z nejsilnějších jsem asi zažila už na začátku kariéry, jako postgraduální studentka. Pracovala jsem na doktorandské práci a zabývala se velmi mladou delfínkou jménem Kirké. S košem plným ryb jsem ji učila, aby se přede mnou při plavání v bazénu zastavila. Musela jsem najít způsob, jak s ní komunikovat, a zvolila jsem signál, kterému se říká time-out, pomlka, přerušení hry. Když se nezastavila, poodešla jsem a otočila se k bazénu zády. Tím jsem jí naznačila, že neudělala správnou věc, že jí nedám další rybu, dokud to nenapraví. Delfíni jsou velmi společenská zvířata a vnímají to jako signál, že porušili normy společenského chování. Kirké se naučila velice rychle, co má udělat. Ale ten zážitek spočíval v něčem jiném.
Jednou jsem ji krmila a dávala jí ryby, které byly hodně velké, takže jsem je musela rozkrojit na tři části – hlavu, tělo a ocas. Hlavy a těla jí chutnaly, ale ocasy vyplivovala. Uvědomila jsem si, že ocasní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
