V Gainsbourgovi je celý život

V prvním oddělení pařížského hřbitova Montparnasse se nad prostým hrobem tyčí podivná busta. Špatně oholený obličej, vypouklé oči, velký zahnutý nos, odstávající uši a tlustý převislý spodní ret. Skoro každý den trčí z bronzové pusy na první pohled zjevného vagabunda v seprané džínové bundě čerstvá gitaneska a okolo náhrobku se povalují ručně psané vzkazy typu „On t’aime, Serge!“ (Máme tě rádi, Sergi!). Navzdory tomu, že od smrti francouzského zpěváka, skladatele, hudebníka, spisovatele a básníka Serge Gainsbourga už uplynulo sedmnáct let. Letos 2. dubna by se býval dožil osmdesáti.

Bez čisté košile

„Abys v životě uspěl, musíš mít vždy čistou košili a pěknou kravatu,“ říkával mu jeho otec, klavírista Joseph Ginzburg, původem aškenázský Žid, jenž spolu se svou ženou Olií utekl z Ruska před bolševiky a usadil se v Paříži v roce 1919. Záchranu života před nenávistnou ideologií zažil i jeho syn Lucien, jak se Serge oficiálně jmenoval, když za nacistické okupace rodina odešla do svobodné zóny, kde válečné běsnění přečkala kousek od města Limoges.

Po návratu do metropole mladý Ginzburg začal studovat na gymnáziu Condorcet, odkud ho však kvůli chování brzy vyhodili. V roce 1947 však objevil jazz a zdrojem obživy se mu stalo piano v pařížských nočních podnicích. Co se týče vzhledu, přestal dbát otcovské rady a pustil se do…