Pěkně vystrojený Nestroy

Kdo dlouhodobě narušuje obraz poklidného Rakouska, jež si v Evropě nepřiznává viny ani zásluhy? Na to je jednoduchá odpověď: jsou to dramatikové. Vedle Thomase Bernharda, nenáviděného, trpěného a nakonec vyzdvihovaného, stihl podobný osud i Elfriede Jelinekovou. Ta v roce 2004 dostala Nobelovu cenu za literaturu právě trochu i za svého předchůdce. Peter Turrini (1944), jehož poslední hru Můj Nestroy nyní uvedlo v české premiéře a za účasti autora brněnské Národní divadlo, provokativní trojici uzavírá – v tradičně katolickém Rakousku provokuje ostrým postojem k církvi.

Ve hře z roku 2006 se obrací sto sedmdesát let zpátky do divadelní historie. Není přitom prvním, koho postava Johanna Nepomuka Nestroye přitahuje. Český literární vědec Rio Preisner mu věnoval vynikající monografii a nazval ho případně tvůrcem tragické frašky. Sami Rakušané o něm méně trefně hovoří jako o vídeňském Shakespearovi.

Hamlet s hlávkou zelí

Návratem do biedermeierovské Vídně si Turrini zvolil vděčnou látku. Divadlu sluší, když si utahuje samo ze sebe. Scéna se pod vedením režiséra Petra Veselého proměnila v zákulisí Carl-Theater, kde Nestroy většinu života působil – jako oblíbený komik, který by se k smrti rád stal tragédem. Vidíme obnažené ovladače světel, divadelní šatnu a v pozadí rubovou část…