Ať žije Juventus

Je to trochu smutná zpráva, ale taky veselá. Česko je zase o trochu normálnější zemí. A stačilo k tomu jen málo. Vlastně jedno jediné slovo jednoho jediného člověka.

Nejlepší český fotbalista Pavel Nedvěd minulý týden podle novin definitivně ohlásil, že s reprezentací končí. Pro všechny milovníky jeho pravého nártu je o jednu radost míň. Ale na druhou stranu – reprezentovat vlast, nosit lvíčka na prsou, bojovat za národ a porážet kapitalisty bylo za bolševiků povinností. Do ciziny mohli sportovci odcházet až ve chvíli, kdy si odkroutili plus minus deset let za „nároďák“.

Pak se z toho stala věc cti, řečeno slovníkem sportovních rubrik. Nedvěd ale tuhle hru nechce hrát a je to jeho věc. Je profesionál a cítí se zavázán svému zaměstnavateli. Taky možná nemá chuť znova absolvovat ty orgie výčitek, které se na něj jako na hvězdu po každém neúspěchu snesou.

Možná to Pavel Nedvěd zatím neví, ale tak trošku se stává malým symbolem evropského sjednocování. Janu Zahradilovi navzdory – národní státy ztrácejí smysl. Ať žijí regiony, ať žije Juventus, ať žije Nedvěd.