Rozjetý vlak do stanice Budoucnost

Protest Jana Zahradila proti uctění památky obětí pogromu nastoluje otázku: Kam až je ODS ochotna zajít v „obraně národních zájmů“? A kolik váží Zahradilův hlas?

Ústecký most Edvarda Beneše vypadá v nesrpnově tmavém a deštivém odpoledni ponuře. Mnohem hůř ale musel vypadat 31. července 1945, kdy z něj za jasného slunného dne shazoval rozvášněný dav místní občany německé národnosti. Během jediné krvavé hodiny tady rukou českých poválečných mstitelů zahynulo podle střízlivého odhadu zhruba padesát lidí. Ústecká radnice vedená primátorem Petrem Gandalovičem (ODS) letos pořádá sérii oslav výročí konce druhé světové války. Mezi pamětní desku obětem amerických náletů a pomník ústeckým Židům, které pohltil holocaust, zařadili i připomínku tohoto masakru. Protože vzpomínat na oběti násilí patří podle primátora Gandaloviče k „civilizovanému způsobu života“. Jeho stranický kolega, stínový šéf diplomacie Jan Zahradil si to ale nemyslí a desku s prostým nápisem – Památce obětí násilí 31. července 1945 – podrobil zásadní kritice. „Odhalení by nikdo neměl spojovat s oficiální politikou ODS,“ prohlásil Zahradil. Podle něj jde o zbytečný čin, který „může ohrozit zemi“: dáváme tím prý totiž naději nátlakovým skupinám k dalšímu boji o majetek ztracený odsunem. „Naše politika proto zní – nikdy se nevracet do minulosti,“ říká Zahradil.

Zajímavé je, že při kontrolních dotazech napříč širokým…