Nastěhován u Peroutky
Když se dnes někdo politiků zeptá, jak by měl vypadat ideální novinář, většina z nich vyhrkne, že jako Ferdinand Peroutka. V drtivé většině to ale říkají ti, kterým vadí novinářské mládí, vstřícnost k bývalé německé menšině, nekompromisní komentáře či antinacionalismus. Kniha publicisty Pavla Kosatíka Ferdinand Peroutka. Život v novinách, vydaná na sklonku loňského roku, připomíná, že právě tím vším významný novinář oplýval.
Když se dnes někdo politiků zeptá, jak by měl vypadat ideální novinář, většina z nich vyhrkne, že jako Ferdinand Peroutka. V drtivé většině to ale říkají ti, kterým vadí novinářské mládí, vstřícnost k bývalé německé menšině, nekompromisní komentáře či antinacionalismus. Kniha publicisty Pavla Kosatíka Ferdinand Peroutka. Život v novinách, vydaná na sklonku loňského roku, připomíná, že právě tím vším významný novinář oplýval.
Muž přítomnosti
Pavel Kosatík věnoval Ferdinandu Peroutkovi už jednu knihu (Pozdější život, 2000). Hlavní rozdíl mezi oběma tituly je ihned patrný. Zatímco první práce (věnovala se rokům 1938–1978) ukazuje Peroutku jako člověka, ta druhá (1895–1938) téměř výhradně jako novináře. Je to do značné míry dáno tím, že informace o poválečné etapě mohl historik hojně čerpat z Peroutkových deníků, vzpomínek kolegů a dalších, zatímco z éry první republiky našel zdrojů méně a vycházel především z novin. Sám Kosatík nedostatek informací ilustruje na skupině tzv. pátečníků – lidé, kteří by o ní mohli podat svědectví, „byli dílem povražděni, dílem uvězněni nebo posláni do vyhnanství“. Je ale třeba dodat, že omezenost zdrojů se v žádném případě nepodepsala na kvalitě knihy.
Mladý Peroutka nebyl zrovna poslušným gymnazistou, chodil za školu a na zkoušky se nepřipravoval, dokonce gymnázium předčasně opustil. Přesto ještě před první…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
