Někdy zase nashledanou

Je to přesně rok, co si Cecilie sbalila kufry. Bylo jí třicet, byla čerstvě vdaná a žila v zemi, která právě zkrachovala. Přišla o dobře placenou práci, úspory v bance i o víru, že se všechno zase obrátí k lepšímu. Tak jako další stovky tisíc příslušníků argentinské střední třídy se i ona vydala na cestu do země, odkud kdysi připutovali její předkové. V jejím případě to bylo Španělsko.

Cesta tam…

Ze všech zemí, do kterých Španělé od konce 19. století odcházeli, byla Argentina tou nejoblíbenější. Ve srovnání se zaostávající rodnou hroudou na jihu Evropy tehdy nabízela lepší pracovní příležitosti a vyšší životní úroveň. Argentina již tehdy snila svůj sen o výjimečném postavení na jihoamerickém kontinentu a příliv přistěhovalců z bývalé metropole měl pomoci tyto představy naplnit. Argentinská vláda přispívala příchozím na lodní lístky a bez průtahů legalizovala jejich pobyt v zemi.

Ve 40. letech 20. století se k ekonomickým důvodům přidala politika: ve Španělsku zvítězil frankistický režim a se svými odpůrci se příliš nemazlil. Na konci 2. světové války tak žilo v Argentině 112 000 Španělů a v kosmopolitní zemi přistěhovalců se španělská populace stala druhou nejpočetnější hned po Italech.

V roce 1923 přišla do Buenos Aires také Ceciliina babička spolu s otcem a dvěma bratry. Rodina se v Argentině usadila, bratrům se dařilo, babička se vdala. Na návrat nikdo…