Jak se obchoduje v Bagdádu

Před více než měsícem, pouhý týden po pádu Bagdádu, přijeli do jihoirácké Basry Dánové a snažili se získat zakázku na rekonstrukci rozbořeného pivovaru, který tam před rokem 1989 postavili Češi. Nikdo z tuzemských podnikatelů tehdy ještě do Iráku nevyrazil. I šest týdnů po skončení války se počet českých firem, které se vydaly sondovat situaci a pokusily se přímo na místě získat kontrakt, dá spočítat na prstech obou rukou. Světová média přitom každý den zaplavují informace, kolik zahraničních firem kolem Iráku krouží. Nepropásli jsme tedy šanci?

Nikde nikdo není

V pátek 9. května přistálo v jordánském Ammánu letadlo s několik Čechy na palubě. Jedním z nich byl obchodní ředitel brněnské firmy Unis Bronislav Staněk. Na letišti si se svým kolegou najali taxi a odjeli do tisíc kilometrů vzdáleného Bagdádu. Unis má v Iráku už delší dobu kontakty a v programu Ropa za potraviny dodával do místních rafinerií měřicí zařízení. Po dvou dnech se lidé z Unisu vraceli s rozporuplnými pocity. „Snažili jsme se jednat s místními představiteli. Všichni mluví obecně, nikdo nemá jistotu, že tam ještě třeba za měsíc bude,“ vysvětluje Staněk.

O cestě na Arabský poloostrov uvažovali i v přerovské firmě PSP Engineering. Ta v 80. letech v Iráku – tehdy pod jménem Přerovské strojírny – postavila keramičku a několik cementáren. „Nikdo tam nemá peníze, neví se, kdo bude…