Saramagův magický komunismus

Udělení Nobelovy ceny za literaturu nejznámějšímu současnému portugalskému spisovateli José Saramagovi provázela v roce 1998 řada pochybovačných hlasů. V rodné zemi sice vzbudilo vesměs nadšení, protože Saramago se stal vůbec prvním portugalským literátem, kterého švédská akademie odměnila, mnozí ale poukazovali také na Saramagovo neoblomné komunistické přesvědčení, otevřenou podporu diktaturám i jeho cenzorskou minulost. Čeští čtenáři dostali příležitost seznámit se se Saramagem až letos, kdy nakladatelství Odeon vydalo z jeho rozsáhlého díla jeden z nejčtenějších a nejčastěji překládaných románů Baltasar a Blimunda.

Světlo a stín

Od roku 1947, kdy mu vyšel první, kritikou nepříliš ceněný román, musel Saramago ještě dlouho čekat, než se dostal do širšího povědomí čtenářů a kritiky. Uznání se mu dostalo prakticky až na přelomu 70. a 80. let, hlavně díky románu Z půdy vzešlý. Jeho počáteční tvorbu charakterizovala silná angažovanost, která ale v pozdějších letech ustoupila do pozadí.

Pro knihu Baltasar a Blimunda autor zvolil za téma jednu významnou epizodu portugalských dějin – stavbu kláštera v městečku Mafra na počátku 18. století. Jeho velkolepost a význam se tehdy měly vyrovnat španělskému Escorialu a utišit tak, alespoň dočasně, portugalskou zaostalost a komplex méněcennosti. V druhé dějové linii pak autor líčí romanticky vášnivý milostný příběh válečného veterána Baltasara a tajemné vizionářky Blimundy, která má nadpřirozenou…