Příliš černobílá fotografie

Článek Petra Trešňáka Převrat na FAMU (Respekt č. 31/2002) referuje o revolučním výboji, kterým studenti zasáhli do výsledku konkurzu na vedoucího katedry fotografie. Připomeňme si stručně, o co šlo. Nový děkan Michal Bregant vypsal konkurzy na posty vedoucích všech kateder. Na katedře fotografie z pěti kandidátů zvítězil stávající vedoucí doc. Kozlík v poměru 5:2 nad nejúspěšnějším z protikandidátů Jaroslavem Bártou. Studenti byli ovšem touto volbou pobouřeni, poslali protest děkanovi a ten, po několika dramatických jednáních, ustavil do funkce poraženého kandidáta. Nemyslím, že bych tomuto dění mohl přihlížet mlčky. Začátek nového akademického roku je dobrou příležitostí se k události z konce července s odstupem vrátit.

Není proč jásat

Neupírám studentům právo na významnou účast při hledání šéfa katedry, ani děkanovi jeho svaté právo změnit výsledek hlasování konkurzní komise. Proč tedy nemlčím? Protože celá situace na katedře fotografie FAMU je trpkým plodem našich celonárodních špatných vlastností: neochoty naslouchat druhému, porozumět mu a připustit, že i on by mohl mít pravdu. Jsme arogantními demagogy a neumíme včas, bez urážek a emocí, s respektem k osobnosti druhého říci pravdu do očí. Citovaný článek je potom svou snahou po přehlednosti i úsilím agitovat pro jednu stranu konfliktu, smutnou ilustrací všech našich špatných charakterových rysů, zahrnujících i žurnalistiku:…