Nekrolog jednoho parlamentu

Naši zákonodárci zahájili minulé úterý poslední tři týdny v poslaneckých lavicích. Program schůze a vystupování politiků výborně ilustruje to, co v této zemi vítězilo během uplynulých čtyř let. Vedle bezmála už rehabilitovaných komunistů se prosazuje nacionalismus, těžkotonážní lobby a regulace svobodných médií.

Národní svéráz

Ukázkovou přehlídku zahájil svým „projevem na rozloučenou“ premiér Miloš Zeman. Nešlo vlastně o nic zajímavého - jen se potvrdilo, že Zemanovu úroveň, sebeovládání a koneckonců i jistou zábavnost stlačuje blížící se odchod do penze opravdu hodně nízko. Jeho nadávky a sprostoty na adresu novinářů či občanských iniciativ jsou už tak nudné, že samy o sobě nestojí za zmínku. Na obecné rovině ovšem celkem dobře ukazují, koho vrchní správce státu a řada jeho pochechtávajících se parlamentních kolegů považuje za zásadní nepřátele České republiky: svobodná média a občanskou společnost. Mnohem významnější než Zemanova exhibice bylo samozřejmě projednávání deklarace o Benešových dekretech. V něm se zase prosadil šéf parlamentu Václav Klaus a v tandemu s předsedou komunistů Miroslavem Grebeníčkem donutil všechny demokratické parlamentní strany, aby po boku KSČM hájily „národní zájmy“ proti zlým Rakušanům, Němcům a Evropské unii. Varovné je, že se v celé dolní komoře nenašel jediný politik, který by se na vypouštění nacionálního džina veřejně odmítl podílet. A zcela mrazí ze zprávy, jak dalece na politické scéně pokročila rehabilitace…