Šabatová, Michopulos, Vlasáková, Jourová – velká anketa: Mají se protesty po Letné přitvrdit?
Oslovili jsme osm osobností veřejného života, aby zhodnotily, zda má současná podoba protestu nadále význam, nebo je třeba ji změnit
Před týdnem se na pražské Letenské pláni sešly statisíce lidí, aby vyjádřily nesouhlas s připravovanou změnou financování veřejnoprávních médií. Řešila se ale i kultura, životní prostředí nebo školství. Spolek Milion chvilek formuloval čtyři požadavky vládě a premiérovi Andreji Babišovi (ANO): stáhnout návrh zákona, zahájit dialog, skoncovat se „stylem 4.36“, odvolat Tomia Okamuru (SPD) z čela sněmovny a zbavit SPD rezortu obrany. Andrej Babiš je však neplánuje splnit. „Nebudu je zvažovat,“ odpověděl stručně premiér na novinářský dotaz. Co teď? Respekt oslovil osm osobností z veřejného života, aby se zamyslely nad tím, jaké další kroky by měla občanská společnost zvažovat.
Na Letné se sešlo přes 400 tisíc lidí. Vláda přesto ihned deklarovala, že požadavkům demonstrantů nevyhoví. Přežila se podobná shromáždění? Pokud ano, má veřejný protest přitvrdit?




Demonstrace se rozhodně nepřežily, jsou účinné. Zároveň v Česku za poslední roky nemáme příliš silnou tradici skutečně dlouhodobých masových protestů a stávek. Asi nikdo nečekal, že Andrej Babiš po demonstraci prohlásí: Tak jo, všem vašim požadavkům vyhovím, my jsme to s klukama trochu přehnali.
Teď půjde o to proměnit jednorázovou mobilizaci v dlouhodobý tlak, který by mohl vyústit třeba v generální stávku. Ta by se však neobešla bez podpory pracujících, zejména v průmyslu. Úspěch demonstrace bychom neměli poměřovat okamžitou reakcí vlády. Spíš půjde o schopnost propojit různé společenské vrstvy a jejich požadavky. Právě Letná může být začátkem.

Zvedá témata, která trápí hlavně voličstvo opozice. Pro mě je obrana veřejnoprávních médií zásadní, voličstvo ANO ale ze židle nezvedne. Životní náklady, které vláda slibovala řešit, přitom zůstávají stranou. A kdo prakticky nekritizoval minulou vládu, těžko přesvědčí druhý tábor, že mu jde o konkrétní cíle, a ne o opoziční politiku. Jsme příliš pyšní na to, abychom odhlédli od svých rozdílů a hledali témata, na kterých se shodneme.
Musíme pojmenovat problém pravým jménem a tím je oligarchizace. Babiš je jen jejím nejviditelnějším projevem. Z ní vychází snaha ovládnout veřejnoprávní média, stejně jako legalizace švarcsystému.
Přitvrdit přitom nemusí hned znamenat francouzské ulice. Síla těchto mobilizací není v počtu, ale v potenciálu. Stačí rozšířit témata o ta, která zajímají i někoho mimo rybníček opozice, a jako kdysi polská Solidarita oslovit i ty „druhé“: dělníky a odbory.
Bez toho bude Letná jen dalším hezkým odpolednem: zazpíváme si, vyfotíme se a půjdeme domů s pocitem, že jsme lepší než ti druzí. Při takové mobilizaci je to škoda.


Letná nebyla jen o poplatcích. Zcela správně se pozornost lidí upírá i na skandální fakt, že zásadní vliv na naši obranu mají proruští kolaboranti z SPD. Je to zjevné vyšinutí z toho, čemu se říká zodpovědné vládnutí. Vyvolává to ve mně údiv (jak jsme to mohli dopustit), hanbu (jak vypadáme před spojenci) a obavy (jak se asi tak budeme umět bránit, když se něco semele). Že by Letná přiměla sněmovnu a premiéra k odvolání předsedy Okamury a ministra Zůny, je nereálné. Přesto, nebo právě proto, je třeba situaci v obraně sledovat a v případě potřeby hlasitě řvát.
Protesty mohou mít na postoje vlády významný vliv – pokud nepoleví a lidi nerezignují, pokud jsou namířeny na skutečné a závažné problémy, pokud budou vládě působit reputační problémy v zahraničí, pokud se začne drolit jednota koalice zevnitř.
Co se děje u nás, má předobraz v jiných zemích. Dlouho panoval názor, že jak se jednou k moci dostanou populisté, není návratu. To ale není pravda. Pokud se jim nepodaří dokonale zlikvidovat pojistky proti absolutní moci – jako jsou nezávislá média či soudy –, zklamaní voliči je časem vymění. Na řadě příkladů vidíme, jak populisty tíží předvolební sliby, jak padají do vlastní pasti, doplácejí na lhaní, vyvolávání očekávání a vytváření iluzí. Pokud vládnou díky vítězství ve férových a svobodných volbách, je třeba to respektovat. Pak je ale nutné zvýšit občanskou pozornost a uplatňovat veřejnou kontrolu. A je-li to nutné, zabránit jim v napáchání nevratných škod, což není jen úkolem opozice. I jako veřejnost máme možnost se zajímat a ozývat, například při protestech typu „Letná 26“. Říkáme tím: jsme tady, sledujeme vás, nelíbí se nám to, mluvte s námi, berte na vědomí názor menšiny.

Vláda dnes nemusí požadavkům z Letné vyhovět, protože necítí ohrožení vlastní pozice. Eskalovat protesty například do akcí nenásilné občanské neposlušnosti určitě má smysl. Jedná se o léty ověřený nástroj změny, který vždy patřil do repertoáru úspěšných sociálních hnutí. Logiku mi to však dává jen v případě, že tyto akce budou podporovat požadavky, které mají ve společnosti jednoznačnou většinu a sympatizuje s nimi i podstatná část voličů současné vlády.

Vláda nás v tom vlastně velmi účinně učí každodenní občanské bdělosti a angažovanosti. Navzdory osobním útokům, urážkám a agresivní rétorice se jí navíc už několikátý měsíc v řadě daří spojovat společnost napříč republikou, generacemi i různými názorovými proudy. Teď bude důležité, jestli se toto spojení přetvoří v dlouhodobý občanský tlak. V evropském srovnání patříme k aktivním zemím, pokud jde o účast na demonstracích, ale například ve stávkování máme stále značně nevyužitý potenciál. I to se teď možná změní.

To, že se vláda rozhodla lidi ignorovat, je nemoudré. Arogance s ignorancí nejsou dobrá kombinace. Nespokojenost a intenzita protestů se tím nesníží, ale zvýší. Protesty budou mít různé formy, ale budou vytrvalé a odhodlané. U Letné to neskončí. Budeme vidět po celé zemi. A pokud bude vláda dál bezohledně ničit instituce, mohou eskalovat i požadavky občanů. Tato země není na prodej a my si ji nenecháme ukrást.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu










