0:00
0:00
Anketa21. 11. 20261 minuta

Šabatová, Michopulos, Vlasáková, Jourová – velká anketa: Mají se protesty po Letné přitvrdit?

Oslovili jsme osm osobností veřejného života, aby zhodnotily, zda má současná podoba protestu nadále význam, nebo je třeba ji změnit

Před týdnem se na pražské Letenské pláni sešly statisíce lidí, aby vyjádřily nesouhlas s připravovanou změnou financování veřejnoprávních médií. Řešila se ale i kultura, životní prostředí nebo školství. Spolek Milion chvilek formuloval čtyři požadavky vládě a premiérovi Andreji Babišovi (ANO): stáhnout návrh zákona, zahájit dialog, skoncovat se „stylem 4.36“, odvolat Tomia Okamuru (SPD) z čela sněmovny a zbavit SPD rezortu obrany. Andrej Babiš je však neplánuje splnit. „Nebudu je zvažovat,“ odpověděl stručně premiér na novinářský dotaz. Co teď? Respekt oslovil osm osobností z veřejného života, aby se zamyslely nad tím, jaké další kroky by měla občanská společnost zvažovat.

Na Letné se sešlo přes 400 tisíc lidí. Vláda přesto ihned deklarovala, že požadavkům demonstrantů nevyhoví. Přežila se podobná shromáždění? Pokud ano, má veřejný protest přitvrdit?

Fotka autora Anna Šabatová
Anna Šabatová
bývalá veřejná ochránkyně práv
Velké shromáždění může mít svůj význam tehdy, pokud budou následovat další kroky a pokud se boj za veřejnoprávní média propojí s dalšími společenskými zápasy. Lidé z médií, odbory, mediální experti, vysoké školy, studentstvo i zástupci politických stran by měli určit své mluvčí, kteří dál povedou jednání o podobě zákona a budou také určovat taktiku dalšího úsilí o kvalitní mediální zákony. Milion chvilek v tomto případě nastartoval určitý proces jako platforma, která umí zorganizovat mohutné shromáždění, ale nelze čekat, že toto úsilí dlouhodobě povede. Mluvčí, podporovaní širším zázemím, by se neměli soustředit jen na formu financování (která vskutku nemusí být klíčová), ale především na záruky stabilního a předvídatelného financování a na další pojistky nezávislosti a nestrannosti. Měla by se také znovu otevřít otázka utváření mediálních rad, tak aby lépe reprezentovaly společnost, nejen poměr sil v parlamentu.
↓ INZERCE
Fotka autora Klára Vlasáková
Klára Vlasáková
spisovatelka a scenáristka
Vláda si z boje proti koncesionářským poplatkům vytvořila příležitost, jak ukázat vlastní sílu a neohroženost. A to zvlášť po výsledcích komunálních a senátních voleb. To, že Andrej Babiš po nočním hlasování o zrušení poplatků ve 4.36 ráno chaoticky postoval jedno video za druhým, napovídalo, že tak silnou odezvu nečekal. Rekordní účast na Letné pak ukázala, že velká část společnosti nechce takový styl politiky a že se obává nejen o nezávislost médií veřejné služby, ale i o další oblasti.

Demonstrace se rozhodně nepřežily, jsou účinné. Zároveň v Česku za poslední roky nemáme příliš silnou tradici skutečně dlouhodobých masových protestů a stávek. Asi nikdo nečekal, že Andrej Babiš po demonstraci prohlásí: Tak jo, všem vašim požadavkům vyhovím, my jsme to s klukama trochu přehnali.

Teď půjde o to proměnit jednorázovou mobilizaci v dlouhodobý tlak, který by mohl vyústit třeba v generální stávku. Ta by se však neobešla bez podpory pracujících, zejména v průmyslu. Úspěch demonstrace bychom neměli poměřovat okamžitou reakcí vlády. Spíš půjde o schopnost propojit různé společenské vrstvy a jejich požadavky. Právě Letná může být začátkem.
Fotka autora Simona Stuchlík Horáková
Simona Stuchlík Horáková
architektka, fotografka, aktivistka projektu Jedu Prahou
Nepřežila se Letná, přežívá se to, co na ní zaznívá. Vedle dobrých projevů tradiční citace Václava Havla a vtipy o „obléhání česko-slovensko-japonském“. Milion chvilek umí jako nikdo jiný dostat statisíce lidí do ulic, jenže stačí to?

Zvedá témata, která trápí hlavně voličstvo opozice. Pro mě je obrana veřejnoprávních médií zásadní, voličstvo ANO ale ze židle nezvedne. Životní náklady, které vláda slibovala řešit, přitom zůstávají stranou. A kdo prakticky nekritizoval minulou vládu, těžko přesvědčí druhý tábor, že mu jde o konkrétní cíle, a ne o opoziční politiku. Jsme příliš pyšní na to, abychom odhlédli od svých rozdílů a hledali témata, na kterých se shodneme.

Musíme pojmenovat problém pravým jménem a tím je oligarchizace. Babiš je jen jejím nejviditelnějším projevem. Z ní vychází snaha ovládnout veřejnoprávní média, stejně jako legalizace švarcsystému.

Přitvrdit přitom nemusí hned znamenat francouzské ulice. Síla těchto mobilizací není v počtu, ale v potenciálu. Stačí rozšířit témata o ta, která zajímají i někoho mimo rybníček opozice, a jako kdysi polská Solidarita oslovit i ty „druhé“: dělníky a odbory.

Bez toho bude Letná jen dalším hezkým odpolednem: zazpíváme si, vyfotíme se a půjdeme domů s pocitem, že jsme lepší než ti druzí. Při takové mobilizaci je to škoda.
Fotka autora Petros Michopulos
Petros Michopulos
komentátor, Kecy a politika
Odpor občanů proti politické moci nás provází od doby, co nějaká politická moc existuje. Takže otázka, jestli se něco jako demonstrace proti vládě přežilo, je vlastně zábavná. Mocní světa budou vždy tvrdit, že bojovat proti nim je vyvolávání anarchie a nerespektování pořádků, které oni sami většinou zavedli. Podobné konfrontace veřejnosti s mocí jsou a vždy budou pokerem, ve kterém vyhraje ten, kdo bude ochoten jako poslední zvýšit sázku. Příklad Srbska a Maďarska nám ukazuje, že se podobné konfrontace dají vydržet dlouho, a nakonec vedou k pádu politické reprezentace. Ať už odstoupením, nebo prohrou ve volbách. Pokud bude systém alespoň přijatelným způsobem demokratický a bude zachován princip svobodných, tajných a férových voleb, většinou to vláda nedokáže vydržet. Ani se přitom forma odporu nemusí moc přitvrzovat. Stačí v něm jen vytrvat a kombinovat různé způsoby „znepříjemňování života“ vládě.
Fotka autora Věra Jourová
Věra Jourová
bývalá eurokomisařka a prorektorka Univerzity Karlovy pro lidské zdroje a nové technologie
Protest na Letné byl masivním aktem nespokojenosti části občanů se současnou vládou. Tak velkou demonstraci nelze přehlédnout, ač ji, jak víme, lze bagatelizovat, či dokonce zesměšňovat. Takto vyjádřený nesouhlas – slušně, klidně a adresně – patří k fungující demokracii a nepochybně bude mít vliv na řadu věcí a dějů. Bez něj by nejspíš prošel zákon o financování veřejnoprávních médií ve velmi podobné verzi, v jaké byl drakonickým způsobem a pod rouškou noci protlačen prvním čtením. Slyšeli jsme už vyjádření premiéra a některých členů vlády, že proběhne debata, bude se jednat o zárukách nezávislosti, možná dokonce ústavně zakotvených. Kéž by. Každopádně veřejnost už dala hlasitě najevo, že bude vývoj sledovat a reagovat. Což pro vládní politiky vytváří velmi nepříjemnou atmosféru. Přesněji řečeno pro politiky ANO. U SPD a Motoristů je zřejmé, že jim konflikty a protesty svědčí, chtějí na nich růst nebo aspoň přežívat.

Letná nebyla jen o poplatcích. Zcela správně se pozornost lidí upírá i na skandální fakt, že zásadní vliv na naši obranu mají proruští kolaboranti z SPD. Je to zjevné vyšinutí z toho, čemu se říká zodpovědné vládnutí. Vyvolává to ve mně údiv (jak jsme to mohli dopustit), hanbu (jak vypadáme před spojenci) a obavy (jak se asi tak budeme umět bránit, když se něco semele). Že by Letná přiměla sněmovnu a premiéra k odvolání předsedy Okamury a ministra Zůny, je nereálné. Přesto, nebo právě proto, je třeba situaci v obraně sledovat a v případě potřeby hlasitě řvát.

Protesty mohou mít na postoje vlády významný vliv – pokud nepoleví a lidi nerezignují, pokud jsou namířeny na skutečné a závažné problémy, pokud budou vládě působit reputační problémy v zahraničí, pokud se začne drolit jednota koalice zevnitř.

Co se děje u nás, má předobraz v jiných zemích. Dlouho panoval názor, že jak se jednou k moci dostanou populisté, není návratu. To ale není pravda. Pokud se jim nepodaří dokonale zlikvidovat pojistky proti absolutní moci – jako jsou nezávislá média či soudy –, zklamaní voliči je časem vymění. Na řadě příkladů vidíme, jak populisty tíží předvolební sliby, jak padají do vlastní pasti, doplácejí na lhaní, vyvolávání očekávání a vytváření iluzí. Pokud vládnou díky vítězství ve férových a svobodných volbách, je třeba to respektovat. Pak je ale nutné zvýšit občanskou pozornost a uplatňovat veřejnou kontrolu. A je-li to nutné, zabránit jim v napáchání nevratných škod, což není jen úkolem opozice. I jako veřejnost máme možnost se zajímat a ozývat, například při protestech typu „Letná 26“. Říkáme tím: jsme tady, sledujeme vás, nelíbí se nám to, mluvte s námi, berte na vědomí názor menšiny.
Fotka autora Radek Kubala
Radek Kubala
platforma Re-set
Vládu Andreje Babiše může v současnosti porazit jen někdo, kdo dokáže představit vizi budoucnosti České republiky, která osloví i nemalou část voličů vládních stran. Důležitým kontextem současné situace je fakt, že v průzkumech vládním stranám podpora zásadně neklesá. Protestujícím ani opozici se tudíž nedaří tuto část společnosti oslovovat, protože obecné a plytké požadavky z Letné ani programy opozičních stran neřeší klíčové sociální problémy naší společnosti, například nedostupnost bydlení, rostoucí nerovnosti nebo sucho.

Vláda dnes nemusí požadavkům z Letné vyhovět, protože necítí ohrožení vlastní pozice. Eskalovat protesty například do akcí nenásilné občanské neposlušnosti určitě má smysl. Jedná se o léty ověřený nástroj změny, který vždy patřil do repertoáru úspěšných sociálních hnutí. Logiku mi to však dává jen v případě, že tyto akce budou podporovat požadavky, které mají ve společnosti jednoznačnou většinu a sympatizuje s nimi i podstatná část voličů současné vlády.
Fotka autora Dorotea Mejstříková
Dorotea Mejstříková
projektová manažerka Díky, že můžem
Demonstrace se rozhodně nepřežily. I když vláda veřejně tvrdí, že neustoupí, už teď mírní rétoriku a hledá cestu, jak z té šlamastyky ven. Jen na Letné bylo přitom víc lidí, než kolik jich volilo vládní stranu Motoristé sobě v parlamentních volbách. To se těžko ignoruje. Nemyslím proto, že je nutné hned přitvrzovat. Je ale třeba nedelegovat odpovědnost za demokracii na těch několik hodin, kdy se stojí na náměstích, a zároveň se zajímat i o jiné vládní snahy potichu prosadit účelové zákony, když je pozornost upřená jinam.

Vláda nás v tom vlastně velmi účinně učí každodenní občanské bdělosti a angažovanosti. Navzdory osobním útokům, urážkám a agresivní rétorice se jí navíc už několikátý měsíc v řadě daří spojovat společnost napříč republikou, generacemi i různými názorovými proudy. Teď bude důležité, jestli se toto spojení přetvoří v dlouhodobý občanský tlak. V evropském srovnání patříme k aktivním zemím, pokud jde o účast na demonstracích, ale například ve stávkování máme stále značně nevyužitý potenciál. I to se teď možná změní.
Fotka autora Mikuláš Minář
Mikuláš Minář
Milion chvilek
Nepřežila. Demonstrace mají nesmírnou sílu. Jsou důležitou cestou, jak vládě i celému světu ukázat, že s jejími kroky velká část společnosti nesouhlasí. A jak si společně dodat kuráž a naději. Většina vzešlá z voleb má mandát vládnout, ale ne zneužívat moc a ničit instituce. Všichni poslanci slibovali, že budou svůj mandát vykonávat v souladu s ústavou a v zájmu všeho lidu. Velká část společnosti má nyní pocit, že tento slib porušují. Letná je jasným vzkazem: Jsme tady a nebudeme ke zneužívání moci mlčet.

To, že se vláda rozhodla lidi ignorovat, je nemoudré. Arogance s ignorancí nejsou dobrá kombinace. Nespokojenost a intenzita protestů se tím nesníží, ale zvýší. Protesty budou mít různé formy, ale budou vytrvalé a odhodlané. U Letné to neskončí. Budeme vidět po celé zemi. A pokud bude vláda dál bezohledně ničit instituce, mohou eskalovat i požadavky občanů. Tato země není na prodej a my si ji nenecháme ukrást.

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 160 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Respekt Obchod

Přejít do obchodu