Pořád se nic nedělo

Rámeček

RUDY KENNEDY se původně jmenoval Rudy Karmiensky. Narodil se r. 1929 v Polsku. Když mu bylo čtrnáct let, odvezli nacisté jeho i celou rodinu do koncentračního tábora. Zachránil se jen on. V roce 1946 odešel do Anglie, kde vystudoval elektrotechniku. Změnil si jméno, oženil se (jeho manželka pochází z Československa) a všechno nasvědčovalo tomu, že zbytek života prožije jako normální neznámý britský občan. Před pěti lety se však jeho život radikálně změnil: stal se významnou osobností mezinárodní kampaně za práva bývalých „otroků“ z koncentračních táborů a lidí nuceně nasazených na práci v nacistickém Německu. O jeho životě vznikl dokumentární film, který byl nedávno promítán i v Praze v rámci festivalu „Jeden svět“.

V roce 1996 jste stál u zrodu velké mezinárodní kampaně, která vyvrcholila hromadnými žalobami u soudů v USA. Díky vám a vašim přátelům se pro lidi, které nacisté přinutili za války pracovat pro německý průmysl a zemědělství, otevřela možnost kompenzací. Jak se stane, že se člověk v důchodu rozhodne měnit svět? Od války uplynulo půl století a nikdo už nevěřil, že se může cokoli v tom směru pohnout.

To je jednoduché. Před šesti lety, padesát let ode dne, kdy osvobodila Rudá armáda Osvětim, jsem vzal své děti a jeli jsme se na to místo podívat. Byl stejný mráz jako tenkrát v roce 1945, když jsem byl na pochodu smrti. Přišli jsme na místo, kde býval apelplac, a já se strašně rozčílil, protože na místě prosyceném krví,…