Připomeňme si

Už téměř rok uplynul od historické - a zprvu pečlivě utajované - návštěvy náměstka Hynka Kmoníčka, Zemanova šéfporadce Miroslava Šloufa, jeho amerického přítele s pozoruhodnou minulostí Milana Jedličky a několika dalších podnikatelů v říši Saddáma Hussajna. O celé věci jsme letos psali několikrát (naposledy Respekt č. 42/2000). Příběh bagdádské mise ovšem ještě nekončí. Nedořešen totiž zůstává osud českého charge d'affairs v Bagdádu Miroslava Belici. Byl to totiž právě on, kdo celou akci nastartoval. A šel na to hodně neobvykle: Belica totiž mimo jakákoli myslitelná diplomatická pravidla napsal v červnu 1999 dopis ministrovi průmyslu Grégrovi, v němž úpěnlivě žádal, aby se někdo z vysokých státních představitelů rychle přijel Saddámovi omluvit za „vměšování do vnitřních věcí“ jeho země. Diplomat tím měl na mysli skutečnost, že Česko po dlouhém váhání dovolilo z Prahy vysílat Rádiu Svobodný Irák (což, jak Belica v dopise zdůrazňuje, Grégr na rozdíl od ministra zahraničí Jana Kavana vždy správně kritizoval). Když existence dopisu vyšla na světlo,dával ministr Kavan najevo, jak jej partyzánská akce jeho podřízeného velmi rozčilila. „Pan Belica se v nejbližší době vrací do ústředí a nepočítá se s ním na žádné významné místo,“ oznámil v červnu Kavanův mluvčí Aleš Pospíšil blížící se trest za neloajalitu. Jenže uplynulo dalších šest měsíců a Belica je podle internetových stránek ministerstva stále na svém místě v…