Hrůzostrašné pohádky a Klekánice

„Kdosi vstoupil a znásilnil ji. Ona viděla, že násilníkem byl její bratr. Ve velkém hněvu si uřízla prsy a řekla: Když ti tak chutnám, sněz tohle!“ (Trnová dívka, Příběhy severoamerických Indiánů. Praha 1997, str. 10.)Symboliku kanibalismu, incestu, brutalitu i obscénnost najdeme ve všech pohádkách a mýtech světa. Řecký bůh Kronos vykastroval svého otce Urana, zbavil ho moci, a aby se vyhnul témuž osudu, požíral své děti. Nemusíme připomínat Oidipa a další „ohavnosti“ z antické mytologie. Ostatně ani „ruce a nohy jí uťaty, oči jí z důlků vyňaty“ (K. J. Erben, Zlatý kolovrat) nepůsobí ušlechtile.Tak jako v pohádkách jiných národů lze podobně „odpudivá témata“ najít i v některých pohádkách romských. A jako se pohádky jiných národů vyprávěly původně mezi dospělými, i romské pohádky se tradovaly na obřadné sešlosti, při níž jak vypravěč, tak posluchači přísně dodržovali rituál kulturního chování. Děti se vyprávěcího obřadu zúčastňovaly víceméně ilegálně, a když došlo na typy pohádek pro děti nevhodných, byly bez milosti vypátrány ze svých úkrytů a poslány pryč. Vypravěči při obřadných sešlostech byli muži, ženy pak doma dětem vyprávěly pohádky doplněné obvykle výkladem a poučením.

Zušlechtěná moralita

Předmluvu v knížce Romské pohádky, které jsem sbírala v letech 1953–72 a vydala v Odeonu roku 1973, začínám slovy: "Pohádky se v naší kultuře ustálily jako specifický žánr dětské literatury a s tím vznikla i určitá normativní představa o nich.…