Zákon o vládě

Představme si hypotetickou situaci. Šéfredaktor Respektu Petr Holub ve svém článku napíše, že ministr Jaroslav Bašta je zloděj: existují prý důkazy, které mu sdělil šéfkomentátor Martin Fendrych. To nepostrádá jistou věrohodnost, neboť Fendrych je obecně znám jako bývalý dlouholetý náměstek ministra vnitra. Postižený ministr Bašta se samozřejmě ozve: ať se pan Holub omluví, nebo ať důkazy zveřejní. Tato reakce je zcela logická. Jenže ouha. Nekoná se omluva ani publikace. „Mám závažný důvod, proč důkazy nezveřejním. Tento důvod jsem sdělil panu šéfredaktorovi a ten jej uznal,“ říká Fendrych. „Já respektuji přání pana Fendrycha,“ dodává Holub. Podle názoru šéfredaktora - ač ministra zostudil svým vlastním článkem - si celou věc mají mezi sebou vyřídit pánové Bašta a Fendrych: "Já respektuji jistou profesionální kolegialitu těchto lidí a počkám si na výsledky jejich schůzky."Veškeré podobnosti nepůsobí náhodně. Jména Holub, Fendrych, Bašta lze nahradit jmény Zeman, Kavan, Zieleniec a citáty jsou - po provedené záměně jmen - autentické (viz Mladá fronta Dnes z 30. června). Nikdo stále neví, kdy budou zveřejněny smlouvy, které v Zemanově podání uzavíralo Zieleniecovo ministerstvo s novináři či mediálními agenturami nebo kdy se naopak Josef Zieleniec domůže omluvy. Ale celý problém má i jinou, méně diskutovanou stránku. Kdyby se úvodní hypotetický příběh stal realitou, poskytl by další argument pro chystaný tiskový zákon, který minulou středu prošel ve sněmovně s pomocí hlasů…