Nesmrtelní rozvědčíci

V Sovětském svazu hrály zvláštní služby velmi důležitou úlohu. Poznamenaly zahraniční politiku státu, měly závažný podíl na podobě domácího politického a veřejného života, přímo se podepsaly na životech milionů občanů. Současně byly celé generace Rusů vychovány kultem hrdinů „tiché fronty“, statečných čekistů střežících zemi před cizí agresí. Stopy tohoto přístupu najdeme dokonce i v jazyku, kde jsou slovem „špion“ označováni výlučně agenti cizí rozvědky, na rozdíl od vlastních důstojníků, jimž je přiznáván hrdý název „razvědčik“. O tom, jakou roli hrají ruské zvláštní služby dnes, se však ví jen málo. I proto se v Polsku dostalo velkého ohlasu knize Andrzeje Grajewského Štít a meč. Ruské zvláštní služby 1991–1998, která vyšla před několika týdny.Autor - historik, žurnalista a jeden z nejuznávanějších polských odborníků v oblasti ruských zvláštních služeb (viz Respekt č. 16/1998) - vychází z různorodých, vždy však doložených pramenů. Začíná podrobným popisem transformace služeb vzniklých po likvidaci KGB: Služby zahraniční rozvědky, Federální bezpečnostní služby (kontrarozvědka) a Federální pohraniční služby. Už jeho první informace čtenáře zaskočí: ruské zvláštní služby dnes čítají něco přes půl milionu zaměstnanců, tedy přesně tolik co KGB, i když doby komunistické diktatury i studené války minuly a Ruská federace je mnohem menší než bývalý SSSR.

Pohyby v…