Uhlobaroni se vracejí

V kopcích dvacet kilometrů za Trutnovem již pětadvacet let doutná halda zrušeného dolu Kateřina. V nitru obrovského kopce se kromě hořícího uhlí nachází i neznámé množství uranové rudy. Debata, co vlastně s tímto dárkem socialistické industrializace udělat, se táhne už několik let. Ekologové přitom radí k uvážlivému postupu: jakékoli zbrklé kopnutí do „živého“ totiž podle nich může nepředvídatelným způsobem ohrozit zdraví okolního obyvatelstva. Úřad ministra Dlouhého se ale najednou rozhodl k rázné akci: halda se má „rozebrat“, uhasit a opět svézt na hromadu. Za toto bezpříkladně náročné řešení je ministerstvo ochotno zaplatit ze státní pokladny nejméně miliardu korun. Pohádkově honorovanou zakázku přitom spolkne firma vybraná nikoli v otevřeném řízení, ale pouhým slovem jediného úředníka. Obdarovaný podnik je navíc personálně propojen se státní správou, takže je ve hře i porušení zákona o střetu zájmů.

Pozor, havárie

Radvanická halda není v Česku jediná (několik jich hoří na Ostravsku), je však suverénně největší. Tato skutečnost a konec těžby uhlí v Radvanicích nastolily zhruba před pěti lety otázku, jak s čoudícím kopcem dál. Východočeské uhelné doly vyhlásily na toto téma veřejnou soutěž, jejíž výsledky dostalo ministerstvo průmyslu a obchodu. Z výběru vzešly dvě možnosti: haldu je možné nákladem několika desítek milionů korun částečně upravit a zabezpečit nebo lze oheň zcela uhasit. Druhá možnost ovšem vyjde nejmíň na miliardu.

…