Čtyři nevěsty na prodej

Silnější než v Německu, kde jsou banky už tradičně mocné - taková je a jistě ještě dlouho bude role bank v českém hospodářství. Od kuponové privatizace se největší tuzemské finanční ústavy staly i největšími podnikateli a přímo vlastní nebo alespoň kontrolují obrovské podíly v průmyslu. „Dotáhnout privatizaci do konce“ a odstátnit i banky proto patří už několik měsíců k hlavním motivům ekonomických, ale ještě víc politických diskusí. Tak velký koláč může totiž jen těžko zůstat stranou politických střetů. V posledních týdnech se debata o privatizaci čtyř největších českých bank znovu dostala na titulní stránky novin.

Volby a Nomura

První důvod je zřejmý: mamutí japonská investiční banka Nomura projevila zájem o nákup státního podílu v třetím největším peněžním ústavu - Investiční a Poštovní bance. Za druhé se česká vláda snaží před volbami do Senátu prokázat svou akceschopnost. Ministr financí Ivan Kočárník proto zamýšlí privatizaci bank i diskusi o ní doslova „urychlit“, a proto připomíná, že některé velké zahraniční investiční banky - především americké - nedávno deklarovaly zájem „zprostředkovat“ odstátnění českých bank.Mediální zájem o privatizaci polostátních bank má však i důvody ekonomického rázu. Jejich hospodaření se sice v našem kontextu nemusí zdát příliš špatné, jen těžko ale obstojí ve chvíli, kdy je začneme srovnávat s parametry vyspělých zemí: ziskovost, produktivita i služby zákazníkům jsou ve srovnání se Západem na mizerné úrovni…