Místa s tajemstvím
Daniele Hodrové (1946) vyšla nedávno v nakladatelství KPL knížka nazvaná Místa s tajemstvím s podtitulem Kapitoly z literární topologie. Jedná se o souborné vydání literárně teoretických statí, z nichž většina byla otištěna během posledních pěti let v různých časopisech.

Daniele Hodrové (1946) vyšla nedávno v nakladatelství KPL knížka nazvaná Místa s tajemstvím s podtitulem Kapitoly z literární topologie. Jedná se o souborné vydání literárně teoretických statí, z nichž většina byla otištěna během posledních pěti let v různých časopisech. Z tohoto důvodu kniha také nepředstavuje nějakou zásadní syntetickou práci takového významu, jaký měly dvě předchozí autorčiny odborné studie, Hledání románu a Román zasvěcení. Rozhodně je však možné skrze ni znovu vstoupit do magického světa spisovatelky, jejíž vědecká a umělecká práce není nijak striktně rozdělena, jejíž studie se mohou stát klíčem k románům a jejíž romány (trilogie Trýznivé město a Perunův den) nesou zřetelné stopy autorčina teoretického bádání.
Daniela Hodrová ve svých úvahách vychází z rituálně mytologické školy v literární vědě, která je jen jedním z projevů zvýšeného zájmu o problematiku mýtu a jeho vztahu ke strukturám lidského myšlení a konání, zájmu, jenž se projevil ve dvacátém století snad ve všech vědních oborech. Dalo by se jistě ukázat, že právě úvahami o mýtu se mimo jiné počíná ona složitá cesta, která vede ze světa vnímaného novověkou vědou jako objektivní danost k postmodernímu světu upletenému z příběhů, ke světu, kde už nelze jednoznačně oddělit pozorovatele (vědce) od jeho studovaného předmětu a kde (slovy filozofa Zdeňka Neubauera) „stanovit“ či „určit“ znamená současně „zjistit“ i „způsobit“.
Není cílem této úvahy uvádět různé důkazy obhajující nebo…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
V burce i do nemocnice
Tři zprávy ze světa patriarchátu
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.



















