Kdo jsme a co chceme
Kdo jsme a co chceme
Z historie a současnosti německého antiamerikanismu
Německá otázka je hloupá otázka. Kdokoli ji klade, kdokoli se pokouší přijít na to, co vůbec znamená být Němcem, nezíská odpovědi, nýbrž rozkazy k pochodu. Tak začíná německý spisovatel Maxim Biller svou recenzi knihy „Opačné světy“ („Verkehrte Welten“) jiného německého spisovatele Dana Dinera (týdeník Der Spiegel, 3/94). Hodnocené dílo pojednává o historii antiamerikanismu v Německu, ale celá věc má - zejména v Billerově interpretaci - mnohem širší souvislosti. Recenzentovi jde hlavně o věčné hledání protivníka, „zprvu v hlavě a nakonec zpravidla i na mapě generálního štábu“. Znepokojuje ho definice německého národa pouze na základě odmítání národů neněmeckých.„Říká se, že Francouzi jsou povrchní a dekadentní, a proto my máme být vřelí a původní,“ píše Biller. „Říká se, že Britové jsou pragmatičtí, a proto my máme být idealističtí. Říká se, že Židé jsou analytičtí a neusedlí, a proto my se máme vázat na půdu. Říká se, že Západ je pro osvícenství - ale my ne.“ Jak ovšem autor dodává, dříve než prolévat slzy nad tím, že Němci - jako průkopníci „zvláštní cesty“ - se po sjednocení opět nacházejí na pochodu, je třeba střízlivě uvažovat: proč se vlastně projevovali tak zmateně a ztraceně, kdykoli měli stanovit svůj národní charakter? Jinými slovy: jak to, že Němci dodnes nevědí, kdo a jací jsou? Právě na tyto otázky nepřímo odpovídá Dinerova kniha - tím, že Němce staví do světla vztahu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
