Za bezpečnější svět

Jediné, co narušovalo dokonalý soulad londýnského summitu, byl francouzský prezident Mitterrand. Tvrdohlavě, bezpečnost nebezpečnost, se procházel po Londýně a na všechna zasedání přicházel pozdě. Jeden z jeho skvělých poradců vysvětlil v televizi zkoprnělým Britům, že „to je tradiční francouzská etiketa - víte, co je to etiketa? Když jste pozvaní na osmou, tak přijdete v půl deváté, aby hospodyňka měla čas všechno připravit.“ Na chlup včas Mitterrand dojel jenom na návštěvu do Buckinghamského paláce, v naději, že Její Veličenstvo bude mít už všechno připravené.

Summit proběhl hladce především proto, že se nedebatovalo naplno o subvencovaném evropském zemědělství, které je trnem v oku Američanům a Kanaďanům. Nesubvencované ceny jejich potravin totiž nemohou Evropě konkurovat a v zámoří to pokládají za hřích proti zásadám tržní ekonomiky. Na konci summitu se přece jen rozhodlo, že se musí do konce roku dojednat GATT - Všeobecná dohoda o clech a obchodu, a to i přes sveřepý odpor Francouzů, kteří jsou odhodlaní se za subvencované evropské zemědělství rvát. Soudím, že si Američané opět vzpomněli na Twainovu definici člověka: Tvor tak někde napůl mezi andělem a Francouzem.

Setkání Velké sedmičky mělo tentokrát na starosti věci většího formátu než ceny hovězího a jablek. Hned při zahájení předseda summitu John Major přednesl svůj „plán bezpečnějšího světa“. Klíčem k tomu má být OSN, která se musí přetvořit z „udržovatele míru“ ve „tvůrce míru“. To je samozřejmě…