Vaculíkovi lachtani

Kdo jsou ti lachtani, ke kterým se Ludvík Vaculík s tak shovívavou nadřazeností obrací ve svém provolání „Našim lachtanům“? Sám název textu publikovaného v Literárních novinách č.24 upomíná na pověstné provolání starého mocnáře, který jím své národy vysílal na jatka světové války.

Ve Vaculíkově článku (fejetonu?) nahradily Franz Josefovy národy obyvatelé Československa odlišní barvou pleti. V seriózním výčtu strastí, které přináší soužití „občanů našeho původu“ a „našich vzdálených bližních“, nechybějí ani celé čtvrti domů zničených „občany cikánského původu“. Tyto čtvrti zničených domů Vaculík v Ostravě viděl a byl jimi šokován. Obraz zkázy ho vyprovokoval k otázce „co bude s těmito lidmi?“ a k následné úvaze. Dva „biotopy“ obývající československé území musejí už konečně uzavřít jakousi „smlouvu“.

Velicí Romové a velicí běloši

Na cikánské straně, píše Vaculík, by za ni odpovídali „velicí Romové“, tedy inteligence. Kde by se tu ale cikánská inteligence v počtu, který by mohl zabezpečit jakoukoli smlouvu, teď najednou vzala? A proč by tito „velicí Romové“, jsou-li jací, neměli ručit - jako svobodní lidé v demokratické zemi - prostě sami za sebe? Proč by měli mít zodpovědnost (před zákonem?) za každého, kdo se jako Rom narodil? Má snad Čech za Čecha či Slovák za Slováka nějakou jinou zodpovědnost než snad tu nejvíce vzdálenou, tu kdesi v mlhavém průsečíku abstraktního vlastenectví či slovanství či snad „všelidství“? Že by garantem smlouvy z…