Jeden za všechny ...

Čtyřicet let vlády socialismu v naší zemi se tiše hovořilo o partyzánech a odbojářích, kteří nikdy partyzány a odbojáři nebyli, a přesto zastávali nebo zastávají význačné funkce ve Svazu protifašistických bojovníků. A nejen tam.„Působení v odboji si podepisovali tito povedení partyzáni navzájem. Odhaduji, že dobrých šedesát procent členů ČSPB nikdy aktivně nebojovalo, dokonce ani nepomáhalo partyzánům potravinami nebo přístřeším. Svaz se stal v podstatě výsadou komunistů,“ říká pan U., který zatím nechce být jmenován. Na rozdíl od jiných se odboje zúčastnil a Němci popravili jeho otce, strýce a bratra. „Například funkcionář z Kysučan, který dlouhá léta pracoval jako předseda historicko-dokumentační komise OV ČSPB ve Vsetíně, vítal 15.3.1939 proslovem Němce, v roce šestačtyřicet horoval pro národní socialisty a v roce padesát se z něho stal horlivý komunista. Ještě žijí pamětníci, kteří by mohli vyprávět, jak se věci opravdu měly. Ale bojí se.“

Jaká je to doba, kdy se bojí lidé, kteří za války nasazovali život? Komunisté zdůrazňují, kolik z nich za okupace padlo anebo bylo popraveno. V tomto článku se však bude hovořit o komunistech jiných. Především o partyzánské jednotce Jakuba Bílka, která „operovala“ na moravsko-slovenském pomezí. Vycházíme z pamětí očitých svědků, z písemností svědků již zemřelých a hlavně z výpovědi Stanislava Opěly, který už v roce 1946 případ skupiny vyšetřoval.Jak se zdá, jednotka proti Němcům ve skutečnosti nebojovala. To nakonec…