Pobaltské jaro

4.května schválil lotyšský parlament deklaraci o obnovení nezávislosti Lotyšské republiky. K faktické nezávislosti a státní svrchovanosti má Lotyšsko dospět teprve postupně a prostřednictvím dialogu se Sovětským svazem. Mezitím však ustavilo i své vnější symboly: prezidentem byl zvolen Anatolijs Gorbunovs, v čele vlády stojí Ivars Godmanis.

Lotyšsko uzavřelo první kapitolu baltského obrození a po Litvě (11.3) a Estonsku (30.3) tak ústavně, parlamentní cestou, vyjádřilo představu své budoucnosti. Navzdory pochybám o zisku potřebné dvoutřetinové většiny hlasovalo pro rezoluci 138 ze 197 poslanců. Při národnostním složení této republiky, kde Lotyši tvoří jen 50 procent obyvatelstva, to znamená, že za samostatnost se postavil i značný počet voličů ostatních národností. iniciátorem nezávislosti byla Lotyšská lidová fronta, která získala v předchozích volbách 62,6 procent hlasů, k ní se připojili i poslanci Lotyšského zemědělského svazu a někteří nezávislí. naopak k odpůrcům patří KS Lotyšska na platformě KSSS, Internacionální fronta, Středisko demokratických iniciativ a další seskupení. „Internacionalisté“ tu ovšem nemají takový vliv jako například v Estonsku, kde vyzývali své stoupence k aktivnímu odporu, ale přesto jsou přístupnější hlasům z Moskvy. Pro Lidovou frontu z toho plyne nutnost velice citlivé politiky.Národnostní složení Lotyšska ovlivnily rozhodující měrou masové deportace a řízené přistěhovalectví poválečné éry. V posledních desetiletích sem lákala…