Odysseus aka Hněwoš: české překlady eposu odhalují bídu humanitních věd i roli Homéra v českém národním obrození

V aktuální bouři kolem nového filmu Christophera Nolana, v němž zpracovává Homérovu Odysseu, tohle téma trochu zaniká. Jaký vztah k literárnímu klasikovi máme v Česku? Zde nabízíme několik postřehů. 

1/ Homér hrál roli v národním obrození. Zní to trochu paradoxně, ale dává to smysl. Kromě oživování vlastní slavné minulosti se během české emancipace naléhavě řešilo, jak by měly české země „dokázat“, že patří mezi velké evropské kultury. Český překlad eposů měl tento dluh dohnat (na Homéra odkazovali už starší učenci, třeba Jan Amos Komenský, vždy ale vycházeli z latinského překladu).

Zatímco například anglická verze vznikla už na počátku 17. století, na počátku 19. století existovaly dílčí české překlady některých zpěvů z obou eposů, nikoliv však kompletního díla. „Wšickni wzdělaní národové sobě již dáwno Homéra překladem více méně zdařilým přiwlastnili,“ píše v roce 1844 kněz a spisovatel Antonín Liška v předmluvě k vůbec prvnímu ucelenému českému překladu Odyssey (byť do formy prózy) a zdůrazňuje, že náskok před Čechy mají kromě Britů i „Rusové či Poláci“.