Každý z nás je Odysseus

Když klasický filolog a literární kritik Daniel Mendelsohn vedl na americké Bard College seminář o Homérově Odysseji, během každé přednášky se opakoval podobný scénář. „Hrdina? Tohle přece není žádný hrdina!“ ozývalo se z řad studentstva opakovaně na adresu hlavní postavy, ithackého krále Odyssea. „Je to lhář a slaboch!“

Bard College je malá univerzita humanitního zaměření sídlící na sever od New Yorku a provokativní otázky jsou tam vítané a podporované. Když se však tyhle pochyby ozvaly poprvé, Mendelsohn si pomyslel, že nadcházející semestr bude náročnější než jiné. „Navenek jsem se usmíval, ale v duchu jsem si říkal: tohle bude noční můra,“ píše v knize An Odyssey: A Father, a Son, and an Epic z roku 2017 (Odyssea: Otec, syn a epos). 

Pochybovačným hlasem totiž byl autorův otec, který se ve svých jednaosmdesáti letech rozhodl absolvovat synův seminář. Mendelsohn senior byl profesí matematik a informatik a slovy svého syna se vyznačoval typem myšlení, které si cení přesnosti, logiky a jednoznačnosti, a naopak odmítá klam, dvojakost, ambivalenci.  

Hned první hodinu přišla řeč na drtivý výsledek putování, kdy na výpravu do Troje vyrazilo dvanáct lodí, ale do Ithaky se vrátil pouze král Odysseus. „To přece musely být stovky mužů! Co se stalo s těmi dvanácti loďmi a jejich posádkou?! Proč to celé přežil jen on?“ ptal se rozhořčeně penzista, mimochodem veterán druhé světové války. „Co je to za vůdce, který přijde o všechny své muže? Toho nazýváme hrdinou?“