Vůbec nic jsem o vás nevěděl
S Feridem Nasrem o šanci, která se objeví jedno za sto let
Jaké měl běžný mladý muž na střední škole v Tunisku na začátku osmdesátých let životní vyhlídky? Jaké měl sny a možnosti k jejich naplnění?
Jsem člověk, který nikdy neměl životní sny.
Ani sen odejít do Evropy?
Sen určitě ne. Evropa nebo Amerika se mi ale zdály jako místa, kde lze dosáhnout něčeho většího než doma.
Bylo pro vás těžké vycestovat do Evropy?
Tunisané v osmdesátých letech nepotřebovali vízum do Evropy. Tuniský pas znamenal bezvízové cestování kamkoli. Změnilo se to až po válce Iráku s Kuvajtem v roce 1990. Tuniská vláda tehdy bohužel nedala jasně najevo, že je na straně Kuvajtu, a evropské státy zavedly Tunisanům víza.
Vraťme se ještě k osmdesátým letům. Uměl jste řeč, která by vám otevřela dveře do Evropy?
Doma jsme mluvili tunisky. Tuniština je nespisovný jazyk, taková směs arabštiny a francouzštiny. Ve škole byl ale kompletně francouzský systém. Šest let základní školy, potom státní zkouška a s jedničkami jsem mohl jít na sedmileté gymnázium. I vyučovacím jazykem byla francouzština. Až od třetí třídy jsme měli arabštinu, ale jenom jako jazyk, všechny ostatní předměty se vyučovaly ve francouzštině. Francouzsky tedy umím lépe než arabsky.
V nějakém rozhovoru s vámi jsem četl, že jste jezdil do Marseille na brigádu. Jak jste si ji našel?
Pocházím z hodně chudé zemědělské rodiny…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
